Bude to jiný

8. září 2018 v 18:40 | Antia |  Zápisy
Dlouho jsem se neobjevila, co? Dokonce i poslední rozepsaný článek je ze začátku ledna. Kdesi jsem jednu četla, že osobnost dospívajícího jedince se znatelně mění během půl roku. Těší mě, jsem nový člověk...
...
Nevím, možná se mi změnily nějaké hodnoty, možná mám zas jinou barvu vlasů, možná bych nesouhlasila s myšlenkami, které ačkoli znetvořené, byly mými dětmi, možná se zlepšilo mé vyjadřování, možná ho těch několik měsíců nepsaní poznamenalo navždy, a ne tím "správným" směrem, ... Možná jsem na tom líp, ale rozhodně se ze mě nestal optimista, takže spíš jen jinak. Hlavu plnou myšlenek vystřídalo téměř nezřetelné prázdno. (Ono i to prázdno může být až nepříjemně zřetelné.) Jsem víc jak rok čistá, dlouho jako nikdy, jizvy pomalu blednou, a vůbec mi nevadí, že si je poměrně viditelné vezmu až do hrobu. S ohledem na mé pochybné datum spotřeby, možná ne až tak dlouhé, hah. Jistěže na sebevraždu občas myslím, jednou sebevrah navždy sebevrah, znáte to. Za obdobné lze zmínit "závislost za závislost", aneb kuřák nejen mužských údů, ale tak dokud není cigaret tolik, kolik by bylo fyzicky nemožné za den vykouřit hrozbu feministek, tak za mě dobré. Jo a pořád se považuju za feministku, nejspíš vždycky budu. Já vím, divný, že mi přijde to, aby každý mohl být takový jaký chce, pokud tím neomezuje(/neubližuje) ostatní. Jojo, namalovanej kluk a neoholená holka, nebo nedej bože něco jako genderfluid... taky cítíte tu zkázu světa ve vzduchu? A to jsem vám ještě neřekla o tom, jak si sama sebe nevážím, protože se od milujícího partnera nechávám mlátit, svazovat a jinak týrat. A za jeho přítomnosti jsem si nechala propíchat kůži, bradavky i celé prso. Nechutné, já vím. Proč si to ty lidi nenechají na doma? Tady je jedno moc fajn slovo "consent" se mu říká, všech zúčastněných. Ti kdo to nerespektují jsou samozřejmě nevychovaná hovada, ale to jsme zase u toho nechutného slova na f. Ach ty feministky, opravdu to nacpou všude. Uprchlíci! Omlouvám se, že vás tu tak děsím, těmi... co vlastně jsou? Lidmi přeci ne, ne? A černoši? Homosexuálové? Blázni? Vždyť ty minority všem ubližují, jsou nebezpečné, ohrožují výchovu našich dětí, nepracují, ... Vyvraždit bychom je měli, všechny do jednoho, rodina nerodina, lidskost nelidskost. Škoda že se na světě ještě nenašel žádnej fajn pán s knírkem, který by tomu učinil přítrž, soucit a empatie se přeci přeceňují. Vraťme se ještě k našim milým bláznům. Jsem jeden z nich. Tedy, abych se vyjádřila správně, jsem hrdým majitelem psychické poruchy. Dobře, ne až tak hrdým, jsem nemocná, chápeme. A teď si představte něco neuvěřitelnýho. Já na tu svojí nemoc beru léky! Divný ne? Mozek přeci není orgán, psychické nemoci jsou jen v hlavě, a proč si se zlomenou nohou zajit k doktorovi, když si můžeš sednout, ledovat a koukat na televizi. Nebo to se dělá jen u naražení? A že by zranění měli různé stupně. A depka a deprese byla rozdíl? Nemožné. Stop lékům, pojďme si všichni zaběhat do přírody a obejmout pár stromů, všem bude líp. Pardon stromů, myslela jsem zajít si do kostela a pomodlit se. Správná víra je jen jedna, obzvlášť když nás vyznání ostatních nijak neomezuje. Co třeba takové očkování, to je skutečný výmysl. Hlavně neočkovat! To, že mi eventuelně umře dítě, je přeci moje věc. A to že tím zabiju i dítě, které se z nějakého důvodu očkovat nemůže, nesmysl. Ale ten ibalgin mu na lehce zvýšenou teplotu rozhodně dejme.
...
Jedna věc je nejspíš jistá, sarkastické hovado, jehož myšlenky si jdou vlastním směrem, budu nejspíš vždycky. Nevadí. Něco dělat, dokonce i jen mluvit/psát pro pár lidí, je lepší než si jen říkat "To bude dobrý." (Téma týdne, mám vás. Ha. .... Na mou obranu bylo schované i v předchozím textu.)
To vám určitě řekne spousta lidí. Něco dělat je hlavní. Nenechat se vlastním smutkem pohltit, nedovolit nespravedlnosti světa, aby vám zkazila hezký den. Jenže občas to prostě nejde. A občas je občas mnohem častější, než jsme původně plánovali. Delší. Teď je čas na tu starou dobrou pozitivní větu "Nic netrvá věčně, ani bolest ne.". Nevím, zdali tomu věřím. Vím jen, že lepší motivace než poslouchat, že to bude lepší, je říkat si, že to bude jiný. To vám totiž sebevětší realista, ani sebeurputnější mozek plný nepříjemných myšlenek, nemůže zapřít. A jo, možná to bude děsný, ale něco pěknýho se tam taky najde. Nebo alespoň ne tak hroznýho. Za to to stojí, alespoň zatím. Navíc, zabít se můžem vždycky. I když to není ani zdaleka tak nenáročný, jak to vypadá.
A říkat si, že to bude dobrý? Však je to jedno. Cokoliv, co tě donutí ráno otevřít oči, třeba i jen na malou chvíli. Nemusíš z té postele vstávat, jenom to přežít. Vím, jakej je to občas výkon. Dobrá práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. září 2018 v 18:54 | Reagovat

Bum, někdo se právě odpráskl. Děje se to každou minutu! :)

2 Antia Antia | 12. září 2018 v 15:02 | Reagovat

[1]: A co ne? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.