Zadek plnej modřin

21. srpna 2017 v 19:40 | Antia |  Zápisy
Nešlo o metaforu, jen fakt, že jsem rozhodla teoretické poznatky převést do praxe. Jinými slovy jsem splnila sen svého asi dvanáctiletého vlhkého já, který nemělo ani ponětí, proč je pro něj představa výprasku tolik vzrušující. A také už mě omrzela masturbace zakončená místo orgasmu výčitky, že tohle není normální a jsem úchyl. Takže tak. Pokud ještě někdo do teď nepochopil, o čem to plácám... čau jsem Antia a vzrušuje mě BDSM. Jo a taky se považuju za feministku, což (nečekaně) jde.
...

Víte, zjistila jsem, že sex a smutek (psychické poruchy chcete-li), zajímá většinu lidí. A jelikož má duše je momentálně prázdná a nemá co nového nabídnout, je na čase začít si zapisovat i nějaké ty nestereotypní věci typu nemůžu vstát z postele, pořezala jsem se, chci se zabít, ohřát si večeři je moc náročný a tak dále. Ono sice o depresi a psychických poruchách můžete mluvit a pořád a jistě, vždycky bude co říct, jenže já jsem zrovna ve fázi, kdy jsou mé emoce tak otupělé, a tak to raději přenechám těm, kteří s ní nejsou ve vztahu několik let, ale teprve se otrkávají. Přeci jen se jim alespoň pro teď lépe hledají slova a ještě nezapomněli, co je to cítit se dobře. Ví, že o něco přišli. Já už mám pocit, jako by tam nikdy nic nebylo. A ještě něco horšího, většinu času jsem s tím smířená a zkouším/snažím se s tím žít, protože kopat bez nohou jde celkem blbě. Netuším, co se mnou je, nejsem nešťastná, tedy alespoň ne tak často jako dřív a občas to není až tak zlý, jenže většinou to není ani jedno. Tenhle rok píšu nejméně za posledních, nevím, možná od doby, co jsem uměla slova poskládat tak, aby dávaly alespoň trochu smysl, a i přes to, že psaní bylo jako postižené dítě a já rodič, který si ho nevážil, mám pocit, že když umírá, umírám s ním. Bylo mojí součástí, možná i poslední součástí neb jednou z nich, a já se ji tak moc snažila zapudit, až se t nakonec povedlo. A tak se teď snažím složit obraz ze střípků zrcadla v kterých nic nevidím. Hraju si na normálnost. Zanechávám stopu, aniž bych udělala krok, což mi připadá jako ještě horší než žádnou nezanechat. Dřív mi v hlavě létaly myšlenky, hloupé verše a pocity, časem to ustalo, jednak kvůli "nestabilní chemii v mozku" aka psychickým poruchám, ale také proto, že v té době ztráta toho všeho bolela tak moc, že jsem se rozhodla se ujistit, že už nebudu mít co ztratit. Mám vášně, které podvědomě sfoukávám, jako bych nechtěla, aby se ve tmě objevilo světlo. Nevím, jestli chci. Ne že by se mi líbilo jaké to je, nebo jaké to bylo, jen se bojím jaké to bude a nechci obětovat poslední zbytky naděje, bojovat pro něco, co nakonec s největší pravděpodobností ztratím, nechci poznat ještě něco horšího něž tohle, nechci vědět, že můžu něco mít, ale oni mi to stejně vezmou, bojím se, jsem srab, vím, a nejhorší asi je, že se bojím sebe, nemůžu ani napsat jich, protože ať je to cokoliv co mám v hlavě, hlasy co křičí nebo mlčí, jsou stále se mnou, protože jsou mnou, protože jsou já a já nevím kdo jsem a už vůbec nevím kde je hranice mezi mnou, poruchou a světem.

...

Takové to když chcete mluvit o sexu a najednou ťukáte do klávesnice, ani nevíte co. Ups. Promiňte za "off topic". Používat zahraniční slova je stejné barbarství jako rýmovaná poezie a opakovaní slov bez myšlenky. Hah. Ne, vážně se chci v tomhle článku věnovat troše obscénností. (Ačkoli někdo by mohl namítnout, že mozek bez cenzury je ta největší obscénnost.) Nevím, asi toužím po tom, projednou změnit téma, mluvit i o tom dobrém. A tohle mě (v rámci mých možností, samozřejmě) naplňuje pozitivní energií. (Jo a taky mě baví na internetu pohoršovat lidi, ale pššš. Oficiálně mi samozřejmě jde o boření stereotypů... V každé ironii je trocha pravdy, což?)
...
To co tyhle prázdniny praktikuju byste nejspíš dělat neměli, tedy ne tak nezodpovědně jako já. Ale víte, co se říká (asi nevíte, pokud se o téma sebe ubližování nezajímáte), jeden z druhů sebepoškozovaní je záměrně se vystavovat nebezpečným situacím. Ne že by BDSM jako takové bylo nebezpečné, většinou není, ale způsob, jak jsem se seznámila a po chvíli seznámení nechala svázat neznámým člověkem, řekněme že, nedoporučuji praktikovat, pokud máte alespoň trochu toho vědomého pudu sebezáchovy.
Asi bych měla začít tím, že se ze mě nestal žádný sexuální maniak (bohužel) a za celé prázdniny jsem měla 1 třídenní schůzku s jedním klukem/mužem a 2 víkendové schůzky s dalším. (Oběma je 26, nevím jak to lépe napsat a dvacátníci přijde divné i mě.) Označme si je třeba B.-první a jediná schůzka (zatím) a L.-dvě schůzky. (Vůbec nejde o první písmeno jejich příjmení, vůbec...). Jo a taky stále držím svoje panenství, nějak zatím nebyla příležitost na sex jako takový. Každopádně kouřit už jsem si vyzkoušela nejen cigarety, hah. A to jen L. s B. jsem byla stále oblečená, oba jsme byli zcela nezkušení a zkoušeli převážně vázání.
.
Když nad tím tak přemýšlím, popisuji to trochu surově nebo nevím, bez emocí? Asi to zas odložím na jindy, pokecáme o tom jako pořádní puberťáci a pak se budeme divit, když to někomu bude připadat nevhodné. A fakt, že už mám rozepsaný "článek" o pobytu v blázinci, který nejspíš také nikdy nedokončím, budeme ignorovat.
...
Shrnutí: Snažím se jít, moc mi to nejde, jednou se zabiju, ale teď to nebude.
Povězte mi raději něco zajímavého vy, nějak teď zaostávám ve čtení blogů.
Jo a k tomu zadku, momentálně je skoro celý fialový, až budu mít fotky v notebooku, možná jí sem hodím, ať se taky pokocháte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. září 2017 v 15:28 | Reagovat

Ani mi to nepřipadá zvláštní. Pohybuju se v komunitě mladých lidí, který berou BDSM a další praktiky jako něco na dennim pořádku a naopak odchylka od normálu jsou pro většinu z nich lidi, který na to moc nejsou. Na bytě, kde bydlí muj drahej, sou ostatně zvuky bičíků a dalších udělátek docela denní chleba. Jenom mě to nebere. Ne, nebere mě to s mym drahym. Nevim, ale s každym klukem se šoustá jinak a výprask bych si nechala dát prostě radši od někoho jinýho, než od svýho drahýho. Nejsem žádná vanilka, jenom občas.

2 Cíťa Cíťa | Web | 2. září 2017 v 23:17 | Reagovat

taky bych si nechala napráskat, protože jsem mrzká puberťácká masochistka. přes prázdniny mě málem znásilni, ale už je to pryč. jsem ráda, ýe dáváš životu šanci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.