Ublížíš mi když slíbím že to nikomu neřeknu?

2. srpna 2016 v 21:01 | Antia |  Tvorba
"Veršíky" psaný s několikadenním odstupem, ale tak nějak šly k sobě:
.
Velmi ladně,
svlékej ženu,
křehké srdce,
má svou cenu.
.

Vyjdi ze tmy,
otevři se,
slušná játra,
lepší plíce.
Na stole se,
dobře leží,
když mrtvola,
ticho střeží.
Udělej to,
pro pár děvek,
nebo lépe,
za výdělek.
Mlčí ústa,
chci tě líbat,
pocity je,
lepší hlídat.
Zvuky zipu,
hebká kůže,
vzdorovat si,
nepomůže.
.
Otřes mozku,
krve kapka,
rozhlédni se,
další šlapka.
Krásné tělo,
hezčí vlasy,
jaké jméno,
slyšíš hlasy.
Naděje se,
často mění,
trocha sexu,
po setmění.
Odejde dřív,
než se vrátí,
nechá tě žít,
ten tě schvátí.
Podlehneš jim,
stačí chvilka,
prudký oheň,
tichá sirka.
Čas chtíc vrátit,
už nic nemá,
změnila tě,
není němá.
...
Podstatná věc, kterou "běžný" lidi nechápou, na tom bejt psychycky labilní/mít mentální poruchu/zešílet je, že tohle nikdy nezmizí. Je to v nás, slova vepsaný do kůže třesoucí se rukou, myšlenky v roztékajících se v koutcích příčetného mozku, oči zaslepené lepenkou z neexistujících hlasů, smutek rozpuštěný v krvi... lze vykrvácet aniž bych zemřela? hah. lék neexistuje, ne stoprocentní. Potlačíme příznaky a pak už je to jenom o tom se hlídat. Dávat si pozor. Být obezřetný. Chránit se před světem a svět chránit před sebou. Jsem skutečný když vymažu největší část sebe? Nikomu nejde o to ukončit vnitřní trápení, jen o zařazení zpět do normálu. koho zajímá co tě trápí. proč se ptát, nechci to vědět. A nikdo ti neřekně, že to bude v pořádku. protože tahle lež by byla přez míru. Uzdravíme tě, ale opovaž se říct že to nefunguje. Pokusíš se zabít... sobci začnou mluvt o sobeckosti. Tohle není normální, jako by si to kdokoliv vybral. Jednu depresi prosím, a když už jste v tom, přihoďte hlasy a sebevražedný myšlenky. Nikdy neskončí. Pár plnejch nádechů ať můžeš pokračovat v dušení. Tak se zkus víc snažit, zlato. Vyber si život. Proč mě to jen nenapadlo dřív. Všechno je otázkou pozitivního myšlení. Nebo si na to alespoň hraj, ať máme klid. Myslí to dobře, když se ptají jak ti je, ale nechtějí to slyšet. A jakmile to nemaj na očích, pokládat otázky je zbytzečný. nikdo přece nic neviděl, nebude to jejich vina. kdyby jen viděli náznak... Je jich mnoho, ale proč se dívat když můžeš odvrátit zrak. Jednomu se hned žije líp.
...
Ještě bych sem mohla hodit textík, kterej jsem psala chvíli o půlnoci, ale je to jenom o tom, že jsem si rozbila držku. Koho to zajímá. Koho zajímá cokoliv z tohohle všeho.
Nemám si s kym povídat a ani na to nema energii nebo náladu. Nejradši bych sama sebe poslala do prdele, ale prej to nejde.
Chci se zabit. Bla, bla. Pořád ty samí sračky dokola. Možná bych si měla zvýšit dávku... Je kouzelný, že stačí jedno říznutí a vy se můžete sprovodit ze světa.
Buďte pozitivní lidi. hah.
Se jdu pokusit rozpustit se ve vaně, a když to nevyjde, tak to snad při deštivý procházce se psem bude lepší.

Má tady dokonalej tón hlasu, obzvlášť v tý jedný části.

Ještě jsem měla běláska, ale nějak se vytratil z matčiny tašky. // Pozitivní na tom mít tak sexy nožky je, že když máte kraťasy, můžete hádat, jestli lidi víc pohoršují jizvy nebo vaše tloušťka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | Web | 3. srpna 2016 v 10:30 | Reagovat

A které z těch rozpouštění se nakonec vyšlo? A co pes?

2 Ang Ang | Web | 3. srpna 2016 v 15:08 | Reagovat

nikdy jsem nechápala takovýto "sebevražda je sobecká". jako ok, a chtít po někom, aby žil, když očividně nechce, to sobecký není?

3 Paralela Paralela | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 19:52 | Reagovat

Ty veše jsou skvělý stejně jako Tvoje sebeironie.  A že to nikdy nezmizí, s tím se zas nechci smířit já. Ale bude lepší, když jo. Má to takovou pravidelnost, ty nohy. Budeš asi pečlivej a systematickej člověk. Mám rada druhy šílenců, jako jsi Ty. A napsala bych Ti, abys měla komu povídat. Já zas ráda poslouchám. A znám spoustu perfektních psích videí, když je třeba změnit téma. https://vine.co/v/hJrdPbJz52F

4 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 5. srpna 2016 v 17:45 | Reagovat

Celkem zajímavý přístup.
Já tyhle nálady střídám dost rychle.
¨Ty krátké verše mě fascinují.
A popisek k poslední fotce taky. :D

5 May May | Web | 7. srpna 2016 v 21:06 | Reagovat

Myslim že většina těch lidí co uviděj tvoje nohy si jenom uvědoměj že by neměli koule udělat to samý.

A nezabíjej se, že jo. Přestaň brát prášky a dej si brko, myslim že by to pomohlo víc. :D

6 stuprum stuprum | Web | 16. srpna 2016 v 20:39 | Reagovat

Fotky z nemocnice byly z první nohy. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.