Za to můžou hormony... za všechno

4. července 2016 v 19:41 | Antia
Vážení přátelé, je mi ctí vás uvítat u dalšího článku.
Tak co, znělo to dost kultivovaně?
Etiketa je jenom výmysl společnosti, která se snaží působit uceleně. S tím nechci mít nic společnýho. Haha, to řekne jen idiot. Je to pravda, ale každej z nás je součástí tohohle cirkusu. Nikdy se ti nepodaří získat vstupenku, aby ses moh jen dívat. Činy nesou následky. Pokud si schopnej je přijmout, dělej si co chceš. Pokud si přesvědčenej, že se jim dokážeš vyhnout, dělej jak myslíš. Ono to všechno nějak dopadne. Lidi a jejich touha po tom stát se něčím víc. Jako by to něco znamenalo.
...
Občas si říkám, že bych měla začít psát slušněji, spisovnějí, vybíravěj. Ale od toho bůh stvořil školní slohovky. Dokážu psát spisovně, nedělá mi to problém. Psaní celkově mi přijde lehčí než jiný formy lidský komunikace, ťukat do klávesnice nebo šoupat o papír tužkou v ruce zvládnu i v davu lidí. Nemusím u toho přemejšlet. Prostě dostanu ven to co zrovna potřebuju, co se zrovna naskytne nejblíž svítivýmui nápisu východ, i když občas by některý věci měly radši skončit v části nepublikovatelné, pohoršující, hloupý nebo tak něco. Co můžu říct... neovládám to, nebo minimálně. To je ta dobrá věc na psaní, můžu u toho vypnout. Proto se pak vždycky tak pozastavuju nad lidma, kteří píšou dobrovolně a i tak jsou schopní strávit hodiny nad prázdným papírem. Zrovna teď to nejde, no nic, mozek budu filtrovat zejtra. Ta kaše jeden den nebo rok počká. Přeskočilo by mi, kdybych se měla snažit ze sebe něco dostat... přišlo by mi to jak kdyby jste se snažili dostat skrz sítko nebo filtrační papírek obrovskej kámen. Hah. Na druhou stranu mi je jasný, že většina lidí píše pro spoustu jinejch důvodů než jenom ulevit přeplněný mysli. Jaký to asi je psát pro zábavu, myslet si, že to co sdílíte s lidma je dobrý, že váš vnitřní život za něco stojí. Rozhodně je to přístup k životu, kterej určitý jeho části ulehčuje. Ale jakej přístup ne. na všem si najdete něco. Chudák člověk, vzdal se dobrovolně. Vypustíš duši a budeš doufat, že se jednoho dne sama vrátí. Proč by to dělala. Všichni toužíme po svobodě. A tys jí to dal. Zkus ze sebe vyškrábat poslední kousky, třeba budou stačit k řádnýmu životu. Jenže ty chceš bejt mimořádnej, jako všichni. k tomu stačí jenom si uvědomit kdo jsi, a pak žít. Žij a nech žít. Platí i vrámci zachování sebe sama. Nebo možná ne. Blázni, kteří hledaj otevřený dvěře místo toho, aby zatáhly za kliku. Nemám klíč. Třeba nění potřeba. Víš co tě zabíjí? Závist. Nezávidím. Jo, koukáš na ostatní a děsně jim to přeješ. Občas by se hodilo zkusit se od nich něčemu přiučit. Od těch hlupáků? Nikdy. Tak to budeš muset zjistit sám.
.


Jedna skvělá věc na žití, kterou vám nikdy nikdo neřekne, je že nikdo neví co dělá. Všichni jsou zmatený. Než objeví nějakej ten cíl, za kterým se budou chvíli hnát. Nová práce, životní láska, uklidit si pokoj. Je to jedno. Malý vítězství a prohry. Děláš to správně, slova, který si většinou můžete domyslet akorát tak z pohledu laskavejch očí. Možná lžou, možná doufaj že ne. Nezáleží na tom, kolik věcí vám nevyjde, protože občas se podaří. A nikdo netuší jaká je vlastně skutečná hodnota jeho života, jestli vůbec za něco stojí a jestli to co dneska udělal mělo nějakej smysl. Časem se otázky naučíte ignorovat. Smysl života... není třeba. K čemu velkolepej důvod proč udělat nebo neudělat tohle nebo tamto. Bohatě stačí, když se vám prostě nebude chtít a tak si radši o hodinu přispíte nebo to uděláte, protože toužíte po něčem k čemu se přes tuhle činost dostanete. Významy nejsou důležitý, co je důležitý jsou vaše vnitří touhy, přání, pocity. Dokud něco cejtíš, všechno bude v pořádku. Jednou. A pak zase nebude, a tak pořád dokola. Budeš plakat, kříčet, smát se, děkovat, prosit. Ale tohle je to co nás tvoří, o čem to celý je. Až ztratíš emoce, ztrátíš sebe. Ale mám pro tebe dobrou zprávu, někde tam jsou. Možná hluboko, ale nezmizely. Jsou k tobě připoutaný a vždycky budou, pokud je necháš. To bylo tak dojemný. lel.
...
Hledání dna nemusí bejt vždycky až tak těžký. Z minulýho pátka na sobotu jsme ještě s asi deseti spolužákama a bejvalejma spolužákama (jakože slučák, kde ale nebyla ani pulka třídy) přespávali na chatě. Chlast, cigarety a spousta žrádla. Nebojte se, pořád jsem alkoholová panna. A když byla snaha o to hrát nikdy jsem, tak jsem si držela petku vody. Jo, po pěti letech jsem se rozhodla, že je na čase se začít se spolužákama scházet i mimo školu. (Mimochodem K. tam nebyla. Takže jsem proti strachu z lidí vyhrála další bitvu. On mi to zas nandal v letňáku, kdy jsem si nebyla schopná obědnat limču.) Poměrně příjemně strávenej čas, nic extra zajímavýho se nedělo. Ale zpátky k tomu dnu, že. V průběhu večera přišla parta o rok/dva mladších kluků, 2 z nich odjely ještě s jednim do jednoho baru a tři tam zůstali. Tak jsem tam celkem slušnej čas seděla na lavičce s za dva měcíce patnáctiletým nalitým klukem a poslouchala jeho opilecký řeči. K tomu jsem s ním vykouřila na půl asi 4 cigarety. Za celej večer jsem jich měla asi osum (deset?), což je jediná výhoda těchhle "akcí", můžu kouřit veřejně. A taky mi nechybí cigarety, protože jsem socka a nemám svoje. Ten kluk měl bezva cigaretu, jenom jednu, protože byla jeho poslední, a tak začalo naše dělení. Hah. Má holku vietnamku a měl strach, aby jeden kluk neřek jejím rodičů že s ní chodí, celkem slušnej styl hudby a celkově byl děsně milej a tak. Prostě jeden z těch lidí, kterej má dobrou duši. Ale oni jí maj nakonec všichni. Každej se snaží dělat to co považuje za nejlepší. (Pak už je otázka jestli pro sebe nebo ostatní.) Takže tak no, mentolový cigára jsou zvláštní. Lidem pořád nerozumim, ale když jsou opilý, tak je ráda poslouchám.
Jo a ještě tam bejvalej spolužák přines trávu. Zas tak hluboko ale ještě nejsem, abych hulila s lidma, který nechci aby mě znali-obzvlášť když nevim kdo jsem mi to přijde dost rizikový. navíc bůh ví co v tom nakonec maj. A koneckonců, maminka mě takhle nevychovala. Hah. Lidi jsou zábavný.
...
Mám růžovou halvu. Jediná barva, kterou mi třídní "zakázala". Nebyla nadšená no. Ale tak ke konci školního roku. Akorát doufám, že při příštím barvení chytne barva růžovo růžově a ne růžovo fialově, zkrátka aby tam nebyl fialovej podtón. Jo, na popisování barev jsem profík. Nemáte zač. Barevný vlasy maj jednu zásadní nevýhodu, když nemáte rádi pozornost. Hádejte jakou.
.
Vysvědčení. Zlepšíla jsem se. Skoro ve všem, o stupeň. Z IVT a bižule o dva. Pořád mám jednu čtyřku-z matiky, ale učitelka si i tak myslí, že mám na matiku talent. Upřímně, nestálo to skoro žádný úsilí (teda obecně v zato), stačí se na to kouknout o přestávce, případně si poznámky přepsat už doma. Smutný je, že tohle je maximum mýho minima a svoje něcovícnežminimum objevovat nechci. Každopádně rodiče jsou spokojení, průměr mýho vysvědčení je čistá 2, K. štve že na to seru a mam lepší známky než ona. Mně je to jedno a moje víra v školství se stále ještě nezrodila, ale tak je hezký, že chtěj aby z nás něco bylo (a stejně mě nic lepšího nenapadá, tak proč jim do toho kecat). Zařadíme se do běhu společnosti. Ať to pěkně šlape. Jo! Nevím, je to dobře, asi. Člověk je tvor společenský nebo tak něco. Sami by jsme nepřežili. Jenže mě vlastní přežití nezajímá. Hlavně nebejt sobec, že. Haha.
...
Původně měl být počet teček součástí nějakýho systému. Problém je, že ho s každým článkem měnim. Nevadí no.
...
Tak zas někdy. Fun fact: Dneškem počíná můj veganskej měsíc, so yeah. (Když už to ty vegani maj ve zvyku říkat... I když většinou jsou to spíš hloupý kecy ostatních. Proč, to si povíme zas někdy jindy, nebo taky ne no.) Fun fact 2: Spíš začnu upozorňovat, až si po sobě články číst budu.
Zelenina s vámi, pa.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. července 2016 v 22:18 | Reagovat

Dělení o cígo, to je dojemné. :)

2 Paralela Paralela | E-mail | Web | 5. července 2016 v 13:38 | Reagovat

Kdykoliv otevřu Antii, je to všechno jiný. Chvíle překvapení už mě asi opustila, už s tím počítám! :D
No, jasně...všichni jsme zmatený. A díky tomu, že si to uvědomuješ relativně brzo, ještě víc roste takovej ten strach, že se s tim taky musíš nějak vyrovnat. Bych jako řekla, že když to celý přeskočím až k odstavci s vysvědčením, tak že to nakonec tak těžký mít nebudeš. Nemáš vysoký nároky. přežiješ čtyřku, nevadí ti průměrně dvojka. Ten normální život pak je průměrně dvojka, takže se to právě dá docela s úsměvem přežít. Dokud nechceš být průměrně jednička. I tak se zařadíš do běhu dní. A to je právě ta nuda. Sakra, tohle mělo mít pozitivní vyhlídky. No, radši končim. Nekuř. A tečkuj nepravidelně a říkej, že je to systém.

3 Ang Ang | Web | 5. července 2016 v 23:00 | Reagovat

cigaretový socky, pff, od tý doby co si kupuju vlastní cíga a co je neustále rozdávám mě těší o něco míň než když jsem byla jednou z nich.

4 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 6. července 2016 v 11:52 | Reagovat

A za co nemohou hormony, za to může jogurt ve slevě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.