Nečetla jsem to po sobě

23. května 2016 v 20:33 | Antia |  Zápisy
Dneska ve škole zase došlo na můj oblíbenej pololetní sloh, tak jsem společně s půlitrem tady, abych si postěžovala. (Nah, zas tak dlouhý to nebude.) Pijte vodu lidi. Hydratujte se. Nejlíp v hospodě, že.
So... naše češtinářka jako pokaždý zaperlila. Jako první: Charakterizujte sami sebe jako typickýho teenagera. A ještě to vylepšila tím, že se tam měla zapojit předepsanáí věta, kterou (podle ní) puberťáci často používají. Druhý popis, charakteristika, polemizování (to jako máte zkombinovat) na téma vietnamci jsou druhý češi. Nejlepší na tom všem je, že o tomhle se rozpovídala a vypadala dost hrdě. To nám to ale krásně vymyslela no. Další byl úryvek nějakejch (chabejch, jakože ještě horších než ty moje) veršíků, nadpis město se probouzí nad ránem a volně na to jste měli vytvořit líčení. (Zmínila jsem se už jak moc nesnáším líčení? Přijde mi to jako nudný slovíčkaření. Zakompovaný do knihy, odstavce nebo tak je fajn. Ale vplodit to na A4.) A poslední byl popis pracovního postupu (,kterej jsem se ještě mimochodem ani neobtěžovala se naučit-stejně to chce pokaždý jinak-jednou rozepiš co potřebuješ zvlášť, podruhý to má bejt souvislej text) a ještě k tomu činnosti, která vám jde. Tak takovou jsem ještě nenašla... sorry. A hádejte co jsem si vybrala? ještě teď mi je ze mě špatně. Město ospale otevřelo oči... lel. Jako vždy kopa sraček. (Je to ještě úplně novej levl mejch výplodů tady. Jo, i to je možný.) Tak jo, ukončuju svoje stížnosti. Vlastně ani moc nechápu proč to lidi dělaj. Aby si ulevili? (Stejně mě to bude ještě několik let strašit.) Nebo je to jedno z takovejch těch společnejch sdílení, aby se vytvořila nějaká sociální interakce? Jsem příliš povrchní.
O víkendu jsem šla na nastřelení náušnic. Ve zkratce-Měla jsem je jako malá, náušnice se poztrácel, dírky zarostly. Asi rok zpátky mě mamka vzala k doktorce, která si s mým uchem hrála tak dlouho až se mi zatočila hlava a nakonec ty dirky byly stejně na hovno. No a pokus číslo tři. Tak snad to vyjde. Hah. Jinak ne, že bych se k tomu jen tak rozhodla. Brácha si k narozkám přál roztahovák, takže šel taky na dirky, akorát mu to dělala jako piercing. (obě, proč troškařit.) Jo a matka si nechala píchnout kamínek do/na nosu, takový to jak to máte z boku nosu. (Profesionální vyjadřování.) Protože řekla, že když si necháme piechnout piercing, tak si ho nechá taky, a samozřejmě to chtěla. Tomu říkám výchova. Miluju svý rodiče. A proč že jsem je vlastně chtěla? (protože vás to všechny určitě děsně zajímá.) Je to další z mnoha způsobů vyjádření osobnosti, se pořád zkouším najít. Mám v uších stříbrný hvězdičky. Ve čtvrtek je můžu vyměnit. Ale momentálně jsem s nima spokojená. Jsou roztomilý. Mi připomněl Kunderův začátek Nesmrtelnosti (?), čet ste to někdo? Jestli ne, tak do toho jděte. Ten chlap píše výborně, přijde mi to hrozně něžný. (A mám takovej pocit, že už jsem se o něm zmiňovala, ale tak, vískrát vám to neuškodí.)
Jsem unavená. Vim, že to říkám skoro pořád, ale dneska mám i konkrétní důvod. (No není to skvělý?!) A je vážně překvapivej-jsem včera po dlouhý době nemohla usnout. Nespavost je svině. obzvlášť když si navyknete chodit spát kolem pů desátý. Potřebuju svejch devět hodin spánku. Nebo tři... Už dost dlouho jsem nebyla večer venku, vlastně ani v jinou dobu. Takový ty cesty ze školy a do školy nepočítam, to nic není. Ani nevim proč. Venku je moc světla, hah. Hlavně moc lidí. Žádný toulavý duše, žádnej klid. Potřebuju noc. Ale spánek je přednější, ne? Ani se nedivim, že jsem tak přešlá.
Včerejší novorozenec:
Poskládal vlaštovku z papíru,
pak utrhl jí křídla,
s zápalkou škrtnul tichounce,
nechtěl se déle hlídat.
Popel vyhodil do vzduchu,
poslouchal vítr zpívat,
doufal že přejde vzpomínka,
ruce si začal líbat.
Šílenec vzrušen směje se,
jen blázen začne brečet,
jak rychle vina smyje se,
kdo nepřestane klečet.
Kolena samá modřina,
proč raději neuteče,
snažíc se býti hrdina,
člověk zůstává zničen.
Smutek ten v duši zůstává,
a zanáší tak mysl,
každý si s každým pohrává,
kde je můj cit a smysl.
Nic v žádný části celýho tohohle článku nehledejte, jenom se snažím dostat z nálady-je to jenom další den, ještě jeden zvládneš a nějak se skrz něj dostat. Tohle rozpoložení je otravný, i když se v něm už neocitám tak hluboko a tak často. Chci si ublížit. Hahaha. Můj "vypořádávající" se mechanismus. K nezaplacení. Taky jsem si včera pouštěla Doors, proč lidi neznaj jméno týhle kapely. Proč ho znám já. Měla bych... nevim, nevim, nevim. Nic kloudnýho ze mě nikdy nevypadne. Proč se nevymotat z věčnýho zmatení. Konce jsou nepředstavitelný. Jenom dokud se s nima blíž neseznámíte. A já nechci sedět sama.
Taková ta sebelítost. Bože. Ubohost. Ona to ani lítost není, kdyby to byla lítost, tak jsme na tom ještě dobře. Je mi to jedno. Co se stane dneska, zejtra. Potřebuju změnu. Časem přijde. Přestávam bejt trpělivá... nikdy jsi nebyla.
Proč nemůžu něco chtít tak jako ostatní? Po ničem netoužím. Apatie je bezcenej společník.
Tak vám přeju ať nepřestanete chtít a mějte se hezky.

Asi by se víc hodilo dát sem Doors, co?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ly ly | Web | 24. května 2016 v 7:13 | Reagovat

ty jsi boží.
a tvý "výplody" se mi líbí..
školní slohovky jsou sranda.. (nikdy nedodržím téma, eh.)
drž se.
(a.. on někdo nezná Dveře? O_o)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. května 2016 v 15:54 | Reagovat

Haha, slohovka. Maturitní byla Erik. Erik tragéd. Vyprávění o Erikovi, co se probudil v nemocnici v kómatu. Haha, nechtěla bych bejt Erik. Vymejšlěli jsme mu hrozně sviňáckej osud....
To je vtipný. Moje matka se bojí jehel, třeba. Ona se vlastně bojí většiny věcí. Matky s piercingem jsou fajn. Když ho nemaj mezi nohama, teda. Nebo takový to odporný tuctový tetování na zádech, co je jim vidět společně s tangama jak jim leze ven celá prdel, když se sehnou u kočárku. To je hnus.

3 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 28. května 2016 v 17:56 | Reagovat

Taky prošívám svý tělo různejma kouskama kovů. Jop, seberealizace...

4 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 30. května 2016 v 7:55 | Reagovat

Slohová práce. Pojem, který na střední znamenal hádky s češtinářkou, která neuznávala pochybné žánry typu sci-fi či fantasy. Ale nakonec jsem ji nějak ukecal...

Ovšem ta vaše témata zní jako z hororu (o špatných tématech pochopitelně).

A ano, líčení je divné. (a gratuluji k náušnicím)

5 May May | Web | 2. června 2016 v 19:47 | Reagovat

Ale no tak, Doors zná každej. A co se týče piercingů.. hlavně proboha ne kamínek do strany nosu nebo do.. tý oblasti nad horním rtem. Vypadá to neskutečně lacině.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.