Pokrytecký zvíře hodující na lidským mase

26. dubna 2016 v 22:02 | Antia |  Zápisy
Poslední dny zas bojuju s představama všemožnejch druhů sebetrýznění, tak si pojďme rozvést nějaký nepodstatný poznámky, který se mi za poslední dobu ocitly v mobilu. Nebo tak něco. Zkrátka výflus z mý drahý polovičky.
První ale to důležitý. Mám nový bačkory, jsou hebký a maj na sobě ksicht králíka i s plastickejma ušima. A taky mam momentálně modrý háro, ale barvy střídam poměrně bežně, takže nic převratnýho. (Zato ty bačkory jsou.)
...


Rozhovory
.
Zase ti je mizerně. Co? Ne. Popírání nic nezmění. Co sebezapření? Humor ti neschází. Ale docházej mi nápady. K čemu? Seberozptýlení. Co z toho. Svoboda. Iluze. To taky.
.
Podej mi to, tohle ne, co bych s tim dělal, zkus něco jinýho, to tam nemáš nic lepšího, si to vem sám, nemůžu, a to jako proč, když přijde na něco takovýho, tak co?, jsem bezrukej, si najdi někoho jinýho, vidíš že mi to nejde, jenže já chci tebe, proč, jsi čistej, vždyť mam na kalhotách olejový fleky, vtipný, jsem špinavější než si myslíš, to jsou ve svejch očích všichni, vyčisti si zrcadlo, je rozbitý, pochybuju, rozhodně ne jako tohle, nikdy to neopravíme, povzdech sis, teď mluvíš o nás, možná, ty a ty tvoje neurčitosti, hejbou světem, podle tebe nim hejbe všechno, taky že jo, svět nezastavíš, ale můžu se pokusit.
.
Připrav mě o oči, pohled na tebe mne ničí, vzpamatuj se přece, jsme díla matky přírody, ty jsi spíše roztrhané plátno, tomu říkám dítě dramatu, to má být urážka?, a jak pláče.
.
Zpřetrhaný nitě, všechny strany se odpojily, zkusme zašít díru, záplaty došly, možná je čas oblíct nový kalhoty, prostě je vyhoď. Hah. Ach.
.
Shoď ho, vždyť to bude bolet, nezaslouží si to snad, to není na mně, pojďme, necháme ho skočit.
...
Takovej muj zbytečně rozepsanej a pro vás nejspíš chaotickej pohled na veganství.
Takže... co vy a zvířata? Jaký je vaše nejoblíbenější? Jak je máte nejradši? Maso žeru od tý doby, co mi ho naši poprvý narvali do chřtánu. (Přehání.) Ale abych s tim neměla problém a jezení masa celkově zapadalo do mejch životních filozofií (heh), musela jsem si vytvořit jistou interpretaci morálních hodnot. Nevim jak vy, ale já potřebuju, aby do sebe kolečka zapadaly (i když nějaký slušně přeskakujou, což) a občas mám pocit, že si na rozdíl od ostatních soucit vytvářím až příliš mechanicky. Nadměrný zapojování mozku škodí, ale to vám nikdo neřekne, dokud jsou vaše názory pro společnost přijatelný. (Ne že by to mělo nějakou souvislost.) Nuže k věci, mí drazí. (Je to magor.) Můj mozek miluje objektivitu, ať už se to týká čehokoli. Proto plánuju, že až si na jídlo budu vydělávat vlastníma rukama/ústy/intelektem/tělem/what so ever (pokud se toho někdy dožiju) přejít na veganství. Ani ne tak, že by mi vadila bolest zvířát. Nebo... Když jím maso, občas mi prolítne hlavou, čím vším si chudák zvíře muselo projít než se mi dostalo na talíř, moje empatie je přitom poněkud pozadu (ale lidi jsou lovci, tak je to normální. heh.), ale rozum si jede na plný obrátky. (U ní berme s rezervou.) A přijde mi neskutečně nesmyslný, aby se nějaká živá věc (výborný slovní spojení) označovala jako nadřazená jiný. I mean... Jak si kurva něco takovýho můžete myslet. Vždyť v podstatě všechno co člověk kdy vytvořil udělal on sám, žijeme ve vlastním světě. Jeden by klidně moh říct, že jsou molekuly výmysl. Stejně jako někdo tvrdí, že mu k přežití stačí sluneční paprsky. A i když se mi to nezdá, potkala jsem snad všechny lidi na světě, abych mohla tvrdit, že je to nemožný? Lze dokázat, že je něco možný, ale potvrdit nemožnost nedokážeme. )To ale zase odbočila úplně jinam.) To že nechápeme, že krávě stačí pást se celej život na louce, neznamená, že nežije plnohodnotnej život. Člověk si vytvořil společnost, která se neustále vyvíjí a svoje společenský hodnoty mění. jak může někdo, kdo si ani není jistý tím, jak měřit svůj vlastní úspěch, popírat hodnotu života ostatních. Lidi, zvířata, kytky... žijeme. A i v tom našem vlastním světě jsme si dokázali, že když říznete do zvířete nebo člověka, tak ho to bolí. Kdo jsme, abychom tvrdili, že něčí bolest má větší cenu? Přijde mi to namyšlený. A hloupý. A postavený na hlavu. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se naučila jak společnost funguje, co je to empatie, kdy máte poděkovat a já nevím co ještě. Respektujte lidi. Pro mě za mě. Ale respektujte i rostliny a nešlapejte na ně zbytečně. Respektujte zvířata a když zabíjíte, udělejte to rychle. Jsem proti týrání zvířat, ale taky mi je jasný, že tenhle svět je postavenej na neustálým koloběhu, ukončování životů a i planetou pod nohama. Když ale zmírním dopady, vydrží tady ostatní dýl. Ať si zabíjí, ale můj mozek potřebuje to, co je objektivně nejlepší. Rovnováha funguje. Chci aby lidi měli svoje maso, chci aby planeta vydržela a tak mám potřebu přiklonit se na stranu menšiny a trochu posunout ručičky váhy. Všichni nakonec zhebnem. Já bez masa, mlíka, vajíček žít zvládnu. Nepotřebuju to ke štětstí. Někdo jo. A to je v pohodě. Každej jsme nějakej. Jenom bych byla ráda, kdyby to tu nějakou dobu vydrželo... Teď ale maso jím a k tomu se vztahuje druhá část. Nechci bejt pokrytec. nemyslím si, že lidi jsou něco víc. Jím maso, jedla bych i lidi. Nosíš liščí kožich, pokud bys nosil i lidskou kůži, vše je v pořádku. Ale nadbytečná nadřazenost škodí. A je jedno jestli člověka nad člověkem nebo čímkoliv jiným.
To jsem tak jednou K. říkala, že by mi nevadilo jíst lidi. (K. je vegetariánka.-kdyby někoho zajímalo jak přibližně jsme se k tomu dostaly) A před náma šel nějakej asi šedesátník. Úplně se zastavil a pomalu ohlíd. A pak se takhle ohlížel ještě pěknej kus cesty, i když jsme už změnily téma, a tvářil se jak kdybych chtěla sníst jeho. Jo, pobavilo mě to.
...
Bejt spisovatelem, básníkem, pisatelem, říkejte si tomu jak chcete, zkrátka někým komu se slova vryla pod kůži, je neustálá fascinace nad běžnýma věcma života a touha ukázat ostatním jak moc úžasnejch a jedinečnejch věcí se kolem nich děje, a že každej člověk, zvíře, rostlina, věc, nebo třeba teplej sluneční paprsek skrejvajneuvěřitelnej příběh. A taky snaha vyjádřit úplnej opak... Stačí se jenom občas rozhlídnout kolem sebe.
So deep. Lel.
...
Nějaká sračka z tohohle měsíce, co jsem našla v počítači. A ještě je spisovně. Radši to po sobě ani číst nebudu. (Doručuju to samý.)
Jsem dokonalý. A já svobodný. Společná koexistence těchto slov, jako by se vylučovala už při prvním vyřčení. Chceme-li být dokonalý, automaticky se vzdáváme svobody mysli. Nezáleží na tom, zda jsme se do tohoto pomyslného vězení vsadili sami, nebo nám někdo otevřel kovové mříže. Dokonalý znamená perfektní. Ovšem perfektní pouze z pohledu toho, kdo se dívá. Dovol mi otázku, jak se ti text líbí? Je strohý, nudný. Metafory mi přijdou hloupé. Výborně. Začetl jsem se. Každý člověk je jiný, každý jinak odpoví. Právě v naší jinakosti je svoboda. Proto co se může zdát dokonalé nám, se může druhému až příčit. Nezáleží na tom, jakou stranu si zvolíme. V každém případě ořežeme kousky vlastní osobnosti a pokusíme se jí pozměnit v duchu malebného obrazu, který chceme vytvořit, nebo se domníváme, že chtějí ostatní vidět. V tomto případě by nejspíš bylo nejlepší být slepý. Dej mi pásku před oči. Zbav mě cíle. Nevidím ostatní. Nevnímám své ideály. Jsem volný. Jsem svobodný? Ideály naší mysli nás mohou zavést až na pokraj příčetnosti. Ale vždyť jen děláme co je správné. Dívka, která se vzdává jídla, aby si jednoho dne připadal štíhlá. Nikdy to nedopadne. Jen ona se jednoho dne zhroutí na podlahu. Připoutala svobodu, zamkla jí do krabičky, kterou strčila hluboko do skříně. Za to dokonalost se kolem ní kroutí a nabízí jí pomocnou ruku. Nebohá matička má svobodu prosit dceru. Ať už s tím skončí. Nikdy nebude dokonalá matka. Politování hodné události. Boje za svobodu, pro dokonalost státu. Moc je dokonalá. Bohatství. Lži. Výmysly. Nikdo nevidí stejně. Pověz mi, mýlím se? Ne. Ano. Ne. Rozhodně. Avšak na jednom se shodneme... Láska. Cit, který v nás rozdmýchává dokonalost i svobodu. Chemické reakce v našich mozcích. Srdcích. Jak pošetilé se zdají. Nic netrvá věčně. Opojení opadne. A co když ne? Dovol milencům žít v růžové bublině. Dopřej jinému kapku štěstí. A co pokud svoboda zmizí? Bude nám chybět. Nebude. Bude. A dokonalost? Odpověz si sám. Nebo se vzdej otázek. Ulehči vědomí. Ponoř se do snů. Nezastavuj na hranicích. Přecházej na červenou. Jednou tě přejede auto. A tvůj život se smrskne do dokonalé červené skrvny. Hloupost? Nejspíš. Jen stihneš autobus. A zítra? Udělám to znovu. A budu doufat v dokonalost řidičových reakcí.
...
Teď zas něco aktuálního. Jsem si třídila věci do školy, co už nepotřebuju a tak. A narazila jsem na místo, kam jsem si schovala zapalovač, žiletku a poslední dvě cigarety. krabička poslední záchrany. V obalu s posledním párem zbejvajících papírovejch kapesníčků. V deskách se starejma anglickejma časákama. V šuplíku. Přemístila jsem to. protože, řekněme si to na rovinu, jsem závislák a co kdyby ve mně neustále hlodá. A jak se říká, lepší čistá žiletka, než nesterilní nůžky. (Sis teď vymyslela. S tim děckem to jde od desíti k pěti... nule.) Prostě bych nerada byla bez výbavičky. Hah.
Taky mám nůž. To s tím ale nesouvisí. Matka přinesla nějaký reklamní předměty co jí hasiči přinesli do práce. Jo, i hasičský sbory maj reklamní předměty. A taky sběrný dvory. A různý medicínský tentononcy. No a tam byl právě i tenhle modrej vysouvací nožík. Naši mi dovolili si ho vzít. Zajímalo by mě, jestli je napadlo, že bych si s nim mohla ublížit. Nejspíš jo, koho by to nenapadlo. Ale věří mi, nebo se o to pokouší. Nemám potřebu zjišťovat jak to je. oboje by bylo fér a pochopitelný. Ani nevíte jak děsně jsem chtěla nůž. Akorát to bylo v době, kdy jsem si s ostřím byla bližší než většina lidí. Nevadí no. Lidi se maj držet svejch snů. Je pěkně ostrej. Jsem zvyklá, že širší ostří jsou poměrně tupí. Jsem si s tim přejela po noze. Ani ne přejela spíš přiložila a hned se mi tam udělala ranka. Stane se. Nic to není. je to jak když vás škrábně kočka a to ještě minimálně. Což je dobře. I guess. Chybí mi to. Ale jsem hodná holka.
Jo a jinak mi je o dost líp něž mi bejvalo. pořád jsem se nedostala k žádnýmu psychologovi, což je fajn. Po těch dvou předešlejch dámách jsem ráda, že už mám nějakej ten čas pokoj. Psychiatrička stačí. Naše generace žijou na lécích. dejte si ibalgin. Jo a fun fact. Aby jste se předávkovali, byť jen minimálně, musí jich bejt víc než stovka. Jinak je to k hovnu. Pokud teda nemáte rádi zvracení a motání hlavy jak já. Hah. Ne fakt, don't do this shit kids.
Jo a taky jsem byla na další sbírce, akorát jsme byli ve městě jen hodinu. mám z toho placku. (neboť jsem slušně vychovaná a taky jsem přispěla... utrácejme peníze rodičů dokud to jde. dělam si prdel.)Nadace pro transplantaci kostní dřeně, kdyby to někoho zajímalo. Jinak jsme byli ve vestibulu školy a bla bla bla... stejně nic z toho nikoho nezajímá.
...
Mějte se krásně, počasí je na hovno, ale když prší, je to fajn, už by mohlo bejt teplo.


Mám tu kapelu ráda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 14:29 | Reagovat

Jezte si, co chcete, ale nesahejte mi na řízek... Takhle bych své přesvědčení vyjádřil, kdybych dovedl být stručný.

Skoro všechno je více či méně relativní. Co je normální tady, může být jinde zločin proti přírodě. A naopak.

Ale vždy se to dá nějak zařídit. Aneb jak říká můj indický kamarád: "Indické krávy jsou posvátné. Ty evropské ne. Ale neříkejte to mým rodičům."

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 16:22 | Reagovat

Já nějak vůbec nevím, jestli mám mít pozitivní nebo negativní pocity. Je ti taky tak nějak obojetně?

3 Antia Antia | Web | 27. dubna 2016 v 16:41 | Reagovat

[1]: souhlas

[2]: moje pocity ujížděj víc než dvěma směrama. a občas se ztratí.

4 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 27. dubna 2016 v 18:08 | Reagovat

Tentokrát se neorientuju, je mi líto...

5 Antia Antia | Web | 27. dubna 2016 v 19:50 | Reagovat

[4]: tu lítost nechápu

6 Cíťa Cíťa | Web | 27. dubna 2016 v 20:20 | Reagovat

můj školní pytlík záchrany se skládá jen z kapesníků- aneb alergie útočí

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 21:21 | Reagovat

Krabička poslední záchrany? Ach, to bejvala moje peněženka. Nejlíp na tom byla čerstvě po prázdninách- platíčko Stopexů, tři a půl tripa a tři éčka. Teď už mám jen málo peněz a éčka, stopexy a podobný sračky mi přijdou nudný. Jen ty tripy bejvaj dobrý dveře...

8 May May | Web | 27. dubna 2016 v 22:03 | Reagovat

Je to takový random-psychedelicko-sebefackovací. Fajn že žiješ. A, jo, už by konečně mohlo bejt hezky.

9 Antia Antia | Web | 28. dubna 2016 v 7:54 | Reagovat

[6]: alergie jsou zlo
[7]: by se mi taky hodilo
[8]: viď

10 stuprum stuprum | Web | 30. dubna 2016 v 18:46 | Reagovat

Řekl bych, že vydělávat si tělem na živobytí je nejschůdnější cesta, jak si nezprotivit všechny okolo. :D

Proto dávej přednost tělu před rukama a rukám před mozkem. :)

11 Amazonka Amazonka | Web | 4. května 2016 v 17:25 | Reagovat

Mám ráda zvířata. V obou smyslech... Já nevim, je mi to asi nějak jedno. Jíst zvířecí maso nepovažuju za nelidský, i když někdy si taky říkám, jestli to ve mně náhodou nevyvolává nějaký pocity jakože je mi to proti srsti. Třeba týrání a tak, to je jiná.

12 Antia Antia | Web | 15. května 2016 v 17:02 | Reagovat

[10]: Vždycky se někdo najde.
Miluju tvoje rady.

[11]: Někdy je chov zvířat pro maso a týrání dost podobný. Ne že by mi to teda vadilo, ale lidi si to moc často neuvědomujou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.