Tam, kde si podřežu žíly a než vykrvácím budu masturbovat

10. února 2016 v 18:49 | Antia |  Zápisy
Jsem se asi zase rozhodla objevit.
Spíš určitě.
Nikdo nemůže bejt v kómatu věčně. Původně jsem chtěla blog kompletně odpojit od přístrojů. A taky to udělala. Klinická smrt 10 vteřin. Nakonec z toho vyváz. Už zas dejchá. Pohřeb bude jindy lidi, je mi líto...
Víte co se říká. Každej člověk by měl občas vylízt z rakve, kterou si vytvořil. (Dobře, neříká. Ale mohlo by, ne?) Potřebuju nový hřebíky a dřevo. Jo a lopatu. Hlavně lopatu. Pohřbím se hluboko, abych nevylezla. Slibuju. Vemte mi orgány a dejte je někomu, kdo s nima naloží líp.
Mně to bohužel život nedopřeje ani na chvíli. (to kóma myslim nebo odpojení od přístrojů?.) Chtěla bych aby mě srazilo auto. Ne, kvůli kómatu, klidně ať vyváznu s pár šrámama. Nebo vůbec. Who cares. Ale přijde mi to jako dobrá životní zkušenost. Zajímalo by mě na co člověk myslí než se jeho tělo blíž seznámí s předním sklem nebo pneumatikama... Doprdele, proč já debil šel na červenou., Snad neumřu, chci toho ještě tolik dokázat., Měl jsem říct Andělce, že jí miluju., Konečně., Proč zrovna já., Zasranej řidič., Zasranej život., Srát na to., nebo se vám jen zamotá hlava a bude to kurevsky bolet. Co já vim. Právě že nic.
Tolik k pozitivním úvodům. Celá já, sluníčkovej člověk se smyslem pro humor. (Teď se máte smát, byl vtip.)

Jo a kdyby někdo toužil po vysvětlení tý náhlý ztráty, někoho tak úžasnýho jako jsem já... nebylo moc co psát. Spíš vůbec nic. Což je blbost, protože vždycky je co psát. Viz. jakýkoliv sociální médium na který se podíváte. Ale prostě mám pocit, že se většina ze mně rozkládá a nový části do mně nepatří. Jsou to jenom prázdný čistý nádoby a já do nich nemám co dát. Tak pak začnou praskat. No a nakonec tu zbyde jenom tuna střepů, která mě rozesírá víc a víc. Jinými slovy bez šílenství nemám páru kdo jsem...
Teď tu měl bejt děsně hlubokej odstavec plnej mýho sebepohrdání z neděle (asi?), ale nemám náladu vás terorizovat víc než je třeba. Pointa: Už se nemůžu dočkat až mi hrábne, vysadim prášky, hrábne mi ještě víc, budu sobecká (v překladu pokusím se zabít, tentokrát snad konečně úspěšně. Heh.). No a to je všechno. Víceméně.
Víte že Bárbí dostala nový odstíny pleti a typy postavy? Cool, ne? Upozorňováním na diverzitu jenom zvyšujeme její působení v lidské společnosti. Protože problémy o kterejch nevíte se přece řeší nejlíp. Jestli mi tohle někdo řekne tak... Nah, nebudu dělat nic. Jako vždycky. Ale vy by ste měli. Hm. Založim nový náboženství. Antianismus-buďte lepší než váš bůh-Antia. Což vlastně není úplně špatnej nápad. Představte si náboženství, kde by se lidi snažili bejt lepší než ten koho uznávají. Ty vole. Zkažené vzory jsou nejlepší. Akorát když nechcete dopadnout stejně jako oni. Ups. Můj životní cíl je se zničit a cejtit. Hm... Děsně zajímavá informace. (od toho jsem tady. heh.)
Asi jsem spíš měla mluvit o rasismu a typech postavy, co? Moje chyba... Tak si pro ty pomalejší shrnem to co se omílá pořád dokola. Serte na barvy pleti a mějte lidi rádi/nesnášejte je proto, jak se k vám chovaj. (Schválně jsem nenapsala podle toho jaký jsou. protože většina lidí se chová dobře jen k těm, kterým se chce zavděčit (a je jedno jestli proto, že maj toho druhýho rádi, nebo od něj jen něco potřebujou.) a většině lidí neukazuje svoje skutečný já. Navíc většina lidí mám tendenci brát se až moc osobně a zkrátka mu jde hlavně o chování toho či onoho vůči němu samotnýmu. Nebuďte citllivky a hodnoťte lidi objektivně. Nah, to nejde. Teda alespoň pokud jste měntálně zdravý.) A co se postavy týče. Na to serte úplně. Vaše tělo to není, vaše zdraví to není. Pokud si člověk řekne o pomoc a vám se chce, udělejte to. Říkat někomu jak by měl bejt spokojenej/nespokojenej neboli jak by se měl cejtit je přece kurevsky na hlavu. A nebo pokračujte v tom co do teďka... Války, spory a sebevraždy jsou přece zábava. Stejně jako když se rozbrečí ten koho šikanujete. Ah, asi jsem se udělala. I don't think so. Ale tak každej jsme nějakej. Ale od toho tady, milé děti, máme všemožný druhy porna a ne realitu.
Domov je tam, kde je rodina, nebo lidi, který vám tak připadaj. A proto s zákonitě člověk co bydlí sám nikdy nemůže připadat doma. Jasný. V dnešní době moderních technologií o tom dost poochybuju. Chybí ti společnost, jdi ven. Chceš mluvit se sestrou, zvedni telefon. A popřát k narozeninám si můžem hezky v klidu na facebooku. Jo a věděli jste, že některý lidi jsou dokonce většinu času soběstačný? tý jó. První domněnka vyvrácena.
Pravej domov je jen jeden. Bullshit. Pravej domov je ten, kam se zrovna vaše srdce touží zašít. Hospoda, domov prarodičů, domov mrtvých prarodičů, kancelář, škola (vy šílenci), záchody ve škole (vy perverzáci), hřbitov, park, obývák, kopec, ... Nebo mi řekněte, že jste se doma cejtili vždycky jenom tam, kde je vaše trvalý bydliště.
Asi bych se měla vyjádřit k tý masturbaci. Je to taková, jak je u mě zvykem (hah), neskutečně chytrá metafora... Ehm, ne. Tam kde máte soukromí, tam kde jste v bezpečí a já nevím co ještě, tam je domov. Jednoduše tam, kde si sami se sebou můžete pohrát. Masturbace je akt svobody. Vaším domovem pak klidně může bejt i školní záchod nebo lavice. Alespoň na chvíli. Buďte svobodný a jste doma všude. Nebo taky nikde, heh.
uděláte se, kouzlo pomine a jste zase na ulici... Radost, euforie... kde jen se to všechno děje... To je pak klidně i hlava váš přenosnej domov. Doporučuju se dobře zabydlet, přestěhování prej není možný.
Tohle "vysvětlování" mě fakt nebaví. Je to až moc vážný. (Jo, vážný, to řekla.)
A k tomu podřezání žil... No tak, mám sebevražedný sklony, co víc říct? Ale hecnu se a dáme tomu nějakej intelektuální nádech. Je až úžasný, kolik věcí se dá okecat tak, že někomu pak připadá, že jste inteligentní. Inteligence je jak nálepka na ovoci, některý kusy jsou dobrý, některý zkažený a některý jí nemají a i tak si na nich pochutnáte. Dáme si další metaforu... Sebevražda je konec. konec může bejt novej začátek. (ale jestli to chcete zkoušet se sebevraždou, tak hodně štěstí.) Domov je tam, kde si dovolíte začít. Ať už poprvý nebo znova. Domov je tam, kde se uchytí vaše pravý já.
Prostě tam, kde se tak cejtíte. A každej je jinej, znáte jak je to dál, a potřebuje něco jinýho.
Tolik k intelektuální vsuvce. Víte, nám blbejm nezbejvá nic jinýho, než podkopávat myšlenky pravých intelektuálů. Měla bych se za sebe stydět.
A příště si dáme moje poznámky z mobilu a vaše únorové trápení bude u konce.

Je to fajn písnička. Původně tu měla bejt jiná. (je to se mnou těžký.)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 10. února 2016 v 22:27 | Reagovat

Šílený stavy jo, sebevražda ne...

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 12. února 2016 v 21:58 | Reagovat

Domov si člověk tahá furt s sebou. Páč doma jseš vždycky nejvíc ve svý hlavě. Dělá to z lidí šneky? Možná. Někdy bych ty plandavý oči uvítal.
Nicméně lidská hlava dělá při střetu s pneumatikami náklaďáku stejný zvuk jako šnečí ulita. Jen hlasitější.¨
#sigmůvprostorproosvětunemášzač

3 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 13. února 2016 v 13:59 | Reagovat

....a tomu se říká "přírodní výběr".

4 Amazonka Amazonka | Web | 14. února 2016 v 19:57 | Reagovat

Hele a já myslím, že jsem zjistila, že hrát si na intelektuála je jednodušší než hrát si na debila. Přece jenom intelektuálovi poslušní posluchači radši nic nevyvrací a proto když něco prohlásí, ať je to sebevětší kravina, všichni přikyvujou a nic nenamítaj. (Vždycky to tak neni, ale často jo.) Zato udržet si někdy výraz naprostého debila je někdy docela výzva. (A někdy se o to ani nemusím snažit, protože je to zčásti tak nějak ve mně, ale tak případu od případu, že.)

5 Eric Harris Eric Harris | 18. února 2016 v 13:25 | Reagovat

[3]: Natural selection

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.