Číst Bukowskiho a pak psát slohovku je na píču

12. prosince 2015 v 20:06 | Antia |  Zápisy
Dělat linecký je na píču.
Bejt v píči je na píču.
Píča.
Já.
Podstatný rady do života.

Ne vážně, nečtěte knihy pře psaním slohovky. Ještě když víte, že to bude vyprávění. Nedělejte to. Navíc když víte s jak úžasnýma tématama se češtinářka vždycky vytasí. První nějakej úryvek a udělejte vyprávění o středověku, Host do domu, hůl do ruky to má zas bejt nadpis vyprávění o nezvaný návštěvě a nakonec velkolepý Jak jsem poznal vaši matku, z pohledu otce, kterej to vypráví dětem. Hned jak jsme to s K. viděli, jsme každá okamžitě dostali záchvat smíchu. Téma o matce jsem dokonce tipovala. (I/Y? Už jsem to četla několikrát, ale vždycky to zapomenu.) Prej ať se sklidníme. A hádejte co si můj kreténskej mozek vybral? Ano, tu zasranou návštěvu. (Fakt bych měla bejt míň sprostá. Ale v pohrdání vůči sobě to tolik nevadí. ne?) A o čem že byl ten šťavnatej děj? o týpkovi, kterýmu se do bytu vetře ženská a on nakonec zjistí... pozor velkej zvrat... že je to jeho sestřenice. A pak ještě vzpomínaj na dětství. Taková sračka. jako muj každej sloh. A učitelka vás ještě pochválí, jak vám to jde. heh. Bože. A jak se pak má člověk zlepšovat? Jsem zvědavá na známku, ještě jsem to psala v ich formě. Lel. Je mi to jedno. Jenom jí nechci poslouchat. Jako bych sama neměla dost hlasů. A protože mě baví zkoušet kolik toho ta ženská vydrží, tak jsem například místo dveří použila bránu a rozhovor popsala jako plytký. Sračka. Sračka. Sračka. Vždycky mi je několik dní na blití po tom co ze sebe něco takovýho dostanu. (Na nic lepšího stejně nemám.) Nebaví mě psát podle nalajnovanýho tématu, ještě o tom dlouze přemýšlet a pak vylepšovat prvkama který se lidi rozhodli považovat za dobrý a dostatečně intelektuální. Prej je to podle témat k maturitě. No potěš. Ty lidi musí bejt fakt trochu mimo. na druhou stranu koho zajímá co bylo v maturitě nebo jak jste jí získali. hlavně že máte něco co jiný ne. Baví mě bejt spontální (Vím, že se to tak nepíše, ale spoustu let jsem si myslela že jo. Zajímavý, co?) Baví mě vychrlit na papír co se mi zrovna motá v hlavě a i to je občas těžký. proč to upravovat, ubírat na reálnosti? Nepíšu fantasy. Na to je moje představivost moc omezená. Heh. A stejně maj lidi z nějakýho důvodu pocit, že jsem inteligentní a tvořívá. Ať jdou do prdele se svejma očekáváníma. Radama, jak bejt lepší člověk. ne děkuju. ráda bych k něčemu došla sama. nemám ambice, což je v dnešní společnosti problém. Všichni by se měli za něčím honit a mít nastavený cíle. Doba je taková. Čeho chci dosáhnout? Zastavení času. nechte mě chodit krajinou a zhluboka dýchat. nechte mě brečet a mluvit sama se sebou. Přestaňte mi říkat jak se cítit. Nikdo nic neříká. Ne nahlas. jen se tak chovají. Dělej tohle, dělej tamto. naštvanej puberťák. haha. nakonec se všichni staneme tím, čím jsme za mlada pohrdali. kopie. originál. Co na to záleží. pořád to jsou jen cáry papíru. na ničem nezáleží. chci aby mě srazilo auto. Nepotřebuju při tom umřít. Chci cejtit. Chci vědět jaký to je bejt naživu. Jaký to je věřit, že následující den bude lepší než předchozí. Chci se motat v kruzích a opíjet na nevinnosti ostatních. Chci se zbavit vlastní kůže. zapomenout na den. na světlo. Na život. Na tmu. Na sebe. Chci se zničit do poslední kapky krve, která koluje v mým těle. Nechci se stát jedním z lidí, kteří přestávají vnímat okolí. jdu si za svým. Tik. Mám všechno. Tak. Hodiny odbíjejí. Konec život. Bum. Nekonečno. Prázdno. Konec. Jsem lepší než ostatní.nechci bejt něco takovýho. Nemůžu. Bejt člověkem znamená povyšovat se. třeba jen podvědomě. je to hloupý, ale mnohem lidštější emoce než láska je závist. Nikdo nám nepomůže. nikdo nechce zachránit. chybíš mi je mnohem skutečnější než buď šťastný. Musí ti zálež na těch kteří ti něco dali. Přirozený běh věcí. Kupujme si respekt a nikomu ho nedávejme. Falešná tolerance. nefalšované emoce. hry. nechci se zapojovat. nechci se usmívat. Dělám to. Splývám. Umírám. každý den ze mě odumírá další a další část. všichni se rozpadáme a odrážíme v druhých. kde je má tvář? vytvořili jí. Nic neskončí. vše se mění. změna je nutná. nepochybně. Vývoj. kam? Dozadu. Proč? Co já vím. Sračka. Sračka. Sračka. Veselý Vánoce vám všem.
...
8.12.
Není nad to rozespale dřepět na lavičce v parku, protože máte až od desíti, ale zubaře jste měli "před školou". Za deset osum a já si vzhledem k dvoum hodinám volnýho času radši zvolila park, mrznutí venku (překvapivě je poměrně teplo) a výhled na prázdný dětský hřiště než teplý záchody naší školy a knížku v ruce. Třeba potkám feťáka. Hah. Mám mokrou prdel, aneb jeden papírovej kapesníček vás nezachrání. Utřela si lavičku před tím než se posadila. Trapák.
Po cestě sem jsem si uvědomila, že se ze mě postupem času stal přesně ten typ dospívajícího individua co vídáte v těch strašně dojemnejch a srdcervoucích filmech. Je mi ze mě špatně. Jasně, za to jak jsem dopadla tak nějak nemůžu. Jenom jsem se nechala táhnout osudem a představou ostatních. Z čehož mi je špatně ještě víc. Hah. Nakonec jsem skončila přesně u těch keců, kterým se celej svuj krátkej život snažim (neúspěšně) vyhejbat. Ubohost v čistý podobě. Ročník 2000. Dáte si sklenku?
Vánoce. Ne. O nich ne. To raději přenechám všem beauty guru, ať si můžete vánočně nalakovat třeba nehty na nohou. I don't care. Vlastně bych si celkem přála, aby mi na mým zevření záleželo tolik, že i představa neupravených nehtů na nohou by mi připadala odporná. Smyslem života jsou oholené nohy, padnoucí podprsenka a trochu té předstírané nedůvěry. Nechtě mě být jako oni.
Každopádně proč tady o těch svátcích vůbec melu. Můj drahý a všemi hlasy uctívaný mozek si totiž vytvoří vlastní cestu, kdy mě přes nový rok zavede až k úvahám do budoucnosti. Jak báječné.
Žijte přítomností a takový ty sračky. Lituju špatný tlačítko. Nadbytečný přemýšlení zapnuto. Rozflákejte ty trosky!
Ale ne že bych neuměla uvažovat pozitivně. Jenom ti ukládám do šuplíčku s názvem Nikdy, Nesplnitelné nebo Nemožné. Haha.
Člověk se tu snaží psát pozitivně a přitom poslouchá "I don'twant to beborn". Ironie. Spíš výsměch vesmíru. Ale já z nás dvou nejsem ten kdo se baví. (Už mi začíná bejt dost kosa. Ale tak alespoň si připadam na živu.)
Jsem K. říkala, že bych chtěla aby mě přejelo auto. (Ne jen tak z ničeho nic. Bylo to k tématu. To já se vždycky držím tématu. Hah.) A ne, s mejma sebevražednejma myšlenkama to nemá nic společnýho. Akorát mi to přijde jako jedna ze zkušeností o který nechci v životě přijít. Nejspíš by mi to přivodilo úplně novou směs lidskejch pocitů. To je to co potřebuju. Emoce... Přitom si zakazuju cejtit. Nebo spíš dřív zakazovala. Teď už je to tak nějak automatický. Páčka se zasekla. A já si nemyslím, že všechna ta snaha pro to vrátit jí do původní polohy by stála za to. Možná jo.
Tím nechci říct, že bych necejtila vůbec nic. Jenom je to všechno takový vzdáleny, mlhavý a křehký. Je to jako podzimní list padající ze stromu, u kterýho čekáte, že na vás spadne, ale vítr ho pak namísto toho odvane daleko od vás. (Moje profi metafory. Hah.)
Tak jo, už fakt mrznu. Je 8:20, čas zapadnout do školy. Záchody vládnou zbloudilým duším. Lel.
...
Zdrženlivé ruce, snažící se osvobodit,
pro dobro věci,
nepatrné povzdechy volných,
zachraň mě taky.
Úzké mezery v mřížích beznaděje,
hospody zaplněny kouřem času,
vyhoštění za bezmoc úsměvu,
podej mi cigaretu.
Paprsky zášti, vyhrávající na kůži,
roztančené myšlenky vzdalující se bdělému,
zavírám oči, nic nemizí, vše se vzdaluje,
možná mi jen rozum odpustil,
noci kdy jsem se snažil stát hvězdou,
zanevřením na slunce,
zubožené tělo držící oběšenou duši,
vdechnutí kouře, šílené opojení ostřím,
smích patřící loutkám, jenž se chtěl zbavit,
vyprávěj mi příběh, jak se znovu narodit,
jak si odpustit.
...
Kerouac je idiot. Podle K. Podle jednoho citátu. Odsuzujme lidi podle jedný věty, tak je to správný. Ani miliony vět vám nic neřeknou. lidi lžou. Lidi mluví pravdu. všechno se vám sleje dohromady. A obraz jinýho je nakonec jenom hnědá kaše, kterou se vám ze sebe rozhod ukázat. záříme barvami.
...
Jdu koukat na HP. Tak zas někdy.
Jsem vlastenec. heh.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 12. prosince 2015 v 21:38 | Reagovat

Zkus to o lineckym říct znova a zničim tě.
Tipovala máš ve tvý větě asi správně. Tip = nápad, návrh, typ = druh.
Zato ve "věděli" v předchozí větě máš mít tvrdý y na konci, protože předpokládam že K. je holka.. a místo "dostali" by myslim mělo bejt "dostala". Jistej si ale nejsem.
A je to neuvěřitelný. Když se dozvim že je někdo ročník 2000, řikam si "tomu člověku je tak 10, ne?". A ono od roku 2000 už uběhlo 15 let, sakra. Máš recht, zastav ten čas.

2 Antia Antia | Web | 12. prosince 2015 v 21:51 | Reagovat

[1]: Si ho asi nikdy nedělal, co? :D
Tak já se už ani neobtěžuju to po sobě číst. Dík.
Tak 15 nebo 10 je skoro stejný.

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 12. prosince 2015 v 23:43 | Reagovat

" Číst Bukovského ??  toť  na  pyczu !!"

" Piš wole ! sic řeknu rodičům,
že nechtěl jsi psáti slohovku ! "

" Kdybyste prosila na bobku,
na tuto knihu se wiseru !"

" Nuž... co čítáš za zimních večerů ?
Piš slohovku na jinou knihu !!"

... Yann  Hownno  to vnímá jak výhru !!
Učitelka mu rozumí !!!

... hoch četl  ,, 120 dní Sodomy ,,
( knihu psal markýz De Sade )

... slohovku napsal !!!... teď  všade
učitelé  jej chválí !!
" Ten biskup ! ten ho tam vpálil ! "

" Ta dívka... jak rvána tam za vlasy,
divoce takto zahrát si !"

... tak učitelé se překřikují
a v zborovně nadšeně povykují:
..." Ti jinoši !  jak přišli o chlapectví !!

Již rozebráno jest knihkupectví !

4 May May | Web | 13. prosince 2015 v 8:03 | Reagovat

[2]: Ne, já ho jenom žeru. :D
A, jo, 10 a 15 je skoro to samý.. v hlavě pedofila.

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 19:00 | Reagovat

Tyjo, tak hlavně nekoukej ke mě, mám tam fotku z procesu mých lineckých domečků. (architekt ze mě nebude, ale linecký domečky jsou do školy nutný, žeano :D )
No slohovky...kolem mých se vždy taktně mlčelo. Nejspíš byly moc depresivní a já to nepoznala. Až ta maturitní, ha, možná to četla celá škola. Takže to neřeš, když si uvědomíš, jaký lidi to taky musej napsat, musí to být přebírání šíleností. A pak to tvoje je fajn, maj radost...udělej jim radost. Perly ... prostě ty lepší věci...ty si nech pro nás :)
Dáte si sklenku?...zní úchylně. Tím víc, když moje mimiminka jsou 07. To bych vás klidně dala do jedný školky. Hahaha.
Sranda je, že citáty nejsou vždycky pravda. Ale taky je dobrý o svejch polo-bozích nic nevědět. Nic z jejich opravdovýho života. Aby si to v tvých očích nezkazili.

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 19:01 | Reagovat

[3]: co takhle udělat párty *meet Fredy Kruger*. byl by tam a nebo nebyl, jako Godot. A všichni by se bavili, zatímco by Fredy jen chladně komentoval. S dvojitým vé.
:))

7 mysadthoughts mysadthoughts | 13. prosince 2015 v 20:15 | Reagovat

Psí vojáci a Kruhy? asi tě miluju

8 Wye Wye | Web | 13. prosince 2015 v 21:18 | Reagovat

Počkej, ty jseš jako 2000? Proč jsem sakra pořád žila v domnění, že jsi o pár let starší, jak já?
Jinak školní slohy jsou hrozný hovadiny a často tam nejde psát nic moc, než ještě větší hovadiny, z toho si nic nedělej.
A taky jsem dřív myslela, že je to "spontální", vlastně, že to tak není, jsem zjistila někdy vloni (rozenej génius, no).

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 20:50 | Reagovat

No já naštěstí nikdy se slohem žádné problémy neměla, prostě mě popadne skrytý žurnalista-spisovatel ve mě a převezme iniciativu.... A Bukowski je super. Mám od něj v dramaťáku "básničku" o Šnecích. Bomba.

10 Antia Antia | Web | 30. prosince 2015 v 23:47 | Reagovat

[8]: To fakt netušim. :D
(highfive)

[9]: To já s tim taky nemam problém. Akorát mě to sere.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.