A chtěl jsem mluvit tak moc, že jsem radši zůstal potichu.

6. prosince 2015 v 12:02 | Antia |  Zápisy
Zase mám pocit na umření. Na youtube nemůžu najít nic koukatelnýho a Myšlenky zločince jsem už dneska viděla. Tak jsem si řekla, hej, proč nenapsat něco na blog. Měli by mi dát cenu za nejtrapnější úvody.
Musim na záchod. Fakt že jo.
.
Takový to když jdete na záchod a dojde vám toaletní papír. Bůh žehnej papírovým kapesníčkům. ... Občas uvažuju o tom, že bych sem některý věci psát neměla. Vytvořit takovou fiktivní cenzuru sebe sama. Chovat se v hodně. Na druhou stranu, proč se nebavit o součástech života. Detailech, drobnostech, vadách na kráse. Život není bezchybnej, nikdy nebude. And that's a good thing. I když bavit se o mým vyměšování asi není úplně to pravý. Měla bych se začít chovat jako dáma. Chovám, a proto si teď odpustím děsně vulgární poznámku. Tímto bych asi cenzuru ukončila. Svoboda! Ehm... zase blbej vtip.


.
Dneska jsem si uklízela pokoj. Což není žádná novinka. Poslední dobou tyhle běžný lidský činnosti celkem slušně zvládám. Ale tentokrát jsem utřela prach i na místech pokoje, který jsem už dlouho neviděla. Každopádně proč o tom tady kecám. Našla jsem svoje starý texty a čmáranice ze školních lavic minulýho roku. (Teď se jdu zvednout a podívat se na ně. Můžeme si společně vychutnat kouzlo prvního dojmu. Hah.) Vím, že některý z těch věcí už mám dávno přepsaný na tumblru, ale i tak. Trocha sebetrýzně navíc nikdy neuškodí, že. Zatím to jsou takový sračky, že vás ušetřím a radši vám to ukazovat nebudu. Když už jsem o tom ale začala, tak vám alespoň ukážu nějaký ty svoje pofidérní kresbičky.
Hele básnička a taková pěkná!
Podlaha od zvratek,
od krve hnáty,
za život doplatek,
a v hlavě dráty.
Vnitřnosti po stěnách,
proč slavit bytí,
žít v hloupých ozvěnách,
brzy nás chytí.
A takovejch pokladů je tu prosím víc. Jenomže většina z nich je mnohem víc melancholická a depresivní. A tuhle stránku nerada ukazuju. (Hahaha.)
Taky jsem při tom velkolepým předvánočním úklidu vyhodila tunu blbostí a odpadků. Pytlík s plesnivým zázvorem například. (Neptejte se.) Ale důležitý věci jsem si nechala. Aneb svýho ztvrdlýho rohlíku s dírou uprostřed se nikdy nevzdám. Narazila jsem i na svoje starý žiletky. některý ještě s kapkou mý převzácný krve. Hah. Nevyhodila jsem je. To je to kouzlo závislosti... Co kdyby náhodou. Sebedestrukce se nevzdám. Je mojí součástí. Přirostla mi k mozku.
.
Čtvrt na deset. Začínám bejt nějaká unavená. Jdu si vzít kalhoty a půjdu se psem. Pamatujte si testy.
...
Samozřejmě že jsem šla radši spát. Nuže dobré ráno vám všem. Včera byl Mikuláš. Vánoce se blíží. Sváteční nálada je všude kolem nás. Jo jo. Bla bla. Ve škole se všichni poserem z testů před prázdninama. Anyways ty testy. Ne školní. Psychologický. Je to dobrá výplň času po tom, co jste celej den dělali cukroví (Jo, já peču cukroví.) a teď máte trochu času před tím než vyrazíte se psem a pak se odeberete do postele.
Víte co je zajímavý? Že přes noc se na votočvohoz vinted objevilo fórum přesně o tomhle testu. MBTI. Interesting. Náhody jsou něco neskutečně fascinujícího. Nad tím se ale budu rozplývat jindy. Vyšlo mi INFJ. Děsně podstatná informace! Něco málo z toho na mě sedí, něco ne. Zkrátka jak to tak u testů tohohle typu bejvá. Jestli se taky chcete pobavit, můžete tady. Nemáte zač.
Pokud máte více než 36 bodů, je dost pravděpodobné, že máte poruchu autistického spektra. 43. Haha. Good to know.
Ale tak víte co, vzhledem k depresi a mým dalším psychickým "obtížím" je pro mě většina těchhle testů na nic. Aneb jak vyplňovat test osobnosti, když nemáte osobnost a věčně kecáte s hlasama ve vlastní hlavě? Asi bych o nich měla někomui říct. Když oni nemluví, jenom jsou cejtit. Mít tak moje problémy, co?
No a když už jsme u těch testů, dokonce jsem si stáhla aplikaci na mobil, abych mohla alespoň orientačně sledovat intenzitu svojí deprese. So cool!
Pojďme radši mluvit o něčem jiným.
..
Není nad poznámky z mobilu.
.
Krása za slzy schová se,
a s neštěstím se vrací,
věřit znamená zbláznit se,
jak myšlenka se ztrácí.
Lel.
.
29.11.
Tak jsem si chtěla lehnout a načerpat nějakou tu energii... Blbej nápad. Heh. Ale třeba to tak dopadlo jenom proto, že jsem si včera zapomněla vzít prášky. Nebo ne?. Nemám páru.
Jak lehce člověk sklouzne ke starejm návykům. Pořežte mě někdo. Prosím? Nebo to udělám sama. Pokud si jednou závislost připnete na vodítko (nebo spíš ona vás), už se jí nezbavíte. Bude to tam napořád co? Mohla bych spolknout pár prášků navíc. Potřebuju na chvíli odpadnout. Co takhle říznout do žíly. Zvracení pro radost. Je libo modřina? Kurva. Začnete, skončíte, nepřestanete. Všem je všechno u prdele. Držte hubu. Rovnice, vy ste neznámá a druhý to místo vás děsně rádi řeší. Definuj se. Proč se shazuješ? Nejsem člověk. Jsi. Já vím. Nechci bejt. Nechceme. Hah. Jo jasně my. Nikomu o nás neříkej. Zármutek je nepřítel. Radost taky. Otupělost. A co mám jako cítit? Zabij se. Spolehlivý řešení. Papír letí do koše. Nemám novej. Co na tom záleží. Na čem? O čem se bavíme? O budoucnosti. Jo aha. Svině. Zruš jí. Nemám gumu. A? Už nic. Hahaha. Co je zas tak vtipnýho? Nedostatek kyslíku. Radši si lehni. Breč. Ničemu to nepomůže. Zbytečnosti nás zachrání. Blbost. Proč tomu věříme? Víra zabila. Pomodleme se. Pohřeb společnosti? Moc melodramatický. Obětujem zvířátko. Nebo radši dvě. Pochopí to? Co, kdo?. Těm jenom lžeme. Mám nápad! Obalme to pravdou. Nikdo nic nepozná. Tolik lží... Vadí to někomu? Ať žije spravedlnost. Příkoří existence. Trochu lásky. A to je pravda nebo ne? Strouhanka. Děláme řízky. Nakrmíš se nebo pojdeš. Kapka jedu. Dva v jednom. Bláboly. Co jinýho... Uctívejme jako druzí. Názor neexistuje. Maminka má pravdu. Nožičky, ručičky. Na zkrvavený silnici. Přejeli mi dětství. Oni? Vlastně já. Nemám řidičák. Tak proč řídíš? To byla koloběžka. Čí? No moje ne. Já ti říkal, že poučet si osobnosti ostatních je hloupý. Moje chyba. Čí taky jiná. Špatnej dopravní prostředek. Stane se no. Zabila ses. Vždyť dejchám. Nepodstatný. Smrt mluví o smrti. Hah. Přestaň se v tom topit. Je to kaluž. A co jako? Voda jako voda. Navíc ty mi držíš hlavu u země. Promiň. Nic se nestalo. To bude dobrý. Trocha krve. Tuna sraček. Podej mi zrcadlo. Asi v něm moc neuvidíš. Doprdele. Přesně. Sedřela sis obličej. To jsme jenom skvrny? No teď už asi jo. Promiň. Neomlouvej se pořád. To doroste. A když ne? Tak chcípneš. Najdem si něco jinýho. Moh bys mě odlepit? Ne. Drž se při zemi. Ale sny... Zmizely. Bez nich je to lepší. Věř mi. Víra? Jenom když se to hodí. Manipulace? Rozhodně ne. Jasně. Už zas neposloucháš. Proč taky. Kde je můj smysl? Ještě se nenarodil. Komu? Tolik otázek. Žádny odpovědi. Nech si to. Nejsou třeba. A co je? Zase. Dejchej. Neusnu? Nespavost. No jo vlastně. Nic se nezmění. Nic není stejný. Prší. Se ti zdá. Tady se počasí nemění. Nech mě na pokoji. A co asi dělám? Rušíš. Ale ty ne. Žádný cíle. To je náš problém. Nech mě zmizet. Jenom trocha plynu. Jakýho? Beznaděje. Jsou otázky. Tu mi nedopřeješ. Ale nebylo to krásný? Iluze. Nejsme nic jinýho.
.
4.12.
Sedím sama v obýváku, piju kakao a koukám na Šíleně smutnou princeznu. Nejspíš působím relativně normálně. Sakra, vždyť já vlastně jsem relativně normální. Každej je. To je to kouzlo relativnosti spojeným s nevědomostí. Nikdo nic neví. Celý náš život jsou jen pouhé dohady. Výplody fantazie. Domnění reality. Všechno je nereálné. Všechno je nesprávné. Všechno je dobré. Jak vysoce o sobě lidé smýšlejí, jsou-li přesvědčeni, že oni jsou ti, kteří mají právo tvořit pomyslný žebříček skutečnosti. Člověk vytvořil nadřazenost. Lidé zabili krásy života. Svoboda není o tom odprostit se od zábran, ale zničit je. Vnímat se jako část celku a ne jako středobod vesmíru. Obdivovat nepoznané. Milovat se se zakázaným. Toužit po tom být součástí podmanivých obrazů jenž nám svět nabízí. Doufat ve smíření se s jejich nedosažitelností. Jak opojný se zdá každý milimetr prostoru. Vzduch dotýkající se kůže. Zdivočelé myšlenky potulující se uličkami mysli. Chůze s roztaženýma rukama daleko od těla. Létat je možné aniž by jste se nohama odlepili od země.
.
Pomíjivost lásky, ji dělá ještě cennější. Jsem blázen když si to myslím?
..
Hm... co dál, když už tady tak bleju ty svoje moudra. A všichni víme, že se pak zas na nějakou dobu vytratím. (Jde mi o vaše zdraví lidi.)
Posledních pár dnů/tejdnů. Zkrátka od tý doby co mám dvě pilulky antipsychotik denně. (Dneska zvedáme na tři. haha.) Jsem taková uvolněnější, přirozenější a podle K. i mnohem divnější. Tak nějak mi je všechno jedno. Ale takovým tím způsobem, že se to, teda alespoň před K., nebojím ukázat. Akorát se obávám, že jestli tímhle způsobem budu pokračovat, K. mě navždy opustí. Ne, to ne. Nemá na výběr. Jsem volba nejmenšího zla. Nehraju náklonnost.
Vášnivě osahávám školní skříňky. Vychutnávám si pohyb prstů po tý studený kovový ploše a malejch prázdnejch kolečkách. Jsem idiot. K svátku chci tvrdý mejdlo, co podle K. voní přesně takovou tou hnusnou typickou mejdlovou vůní. Mě přijde skvělý. Je čistý. Připomene vám místa, který jste za svůj život navštívili a byli nucený si mýt ruce právě takovým kusem zašlýho mejdla. Doma máme jen tekutý. Všední předmět se tak stává nevšední a jeho stereotyp okouzlující. Zvolit si stereotyp je svým způsobem svoboda. Pokud máte možnost se z něho vymanit. Přesně tak nesmyslný jsou ty kecy o tom, kdo je ovce a kdo ne. Každej se chce vymanit ze svýho stereotypu, čímž jen tvoří stereotyp nový.
Asi tak měsíc zpátky jsem měla pár dní, kdy jsem o svobodě uvažovala téměř bez přestání. Div jsem raní cestou autobusem nedostala panickej záchvat. Děsně mě to sžíralo. Proto je lepší o některejch věcech nepřemejšlet. Jinak si ve vaší hlavě/srdci/duši/čemkoliv co považujete za hlavní součást vašeho já vytvoří skulinku, kterou už nezaplníte. Zákony, rodina, vaše vlastní emoce. Všechno vás omezuje, všechno vám brání v tom být svobodný. Nakonec se ukáže, že vaším největším vězením jste vy sami. Vaše honba za štěstím, šťastným koncem, smyslem života. Budujeme si cestu, po které se nutíme chodit. Nikdo nešlápne do trávy, nikdy. Špatný krok je jen další odbočka pokud je neúmyslný. Stojí za to dělat chyby, jen kvůli honbě za pouhou svobodou? Stojí svoboda za to? Proč se raději nenechat sžírat chtíčem, neodpírat si potěšení každodenního života. Nemáme mříže, svoboda neexistuje, všechno je vvniveč. Nechat se pohlcovat vlastní nicotností nebo se stát opovrhovaným smířením? Lepší nemyslet. Věci, keteré je lepší zakázat. pro dobro existence. Pro dobro sebe sama. Je dobro to správné? Úvahy, které nic nezmění.
Hrozně často mám pocit, že moje přátelství s K. je jenom smlouva, jejíž platnost vyprší až obě vypadnem z gymplu. Ono to tak vlastně je. A obě to víme. A víme taky, že to ví ta druhá. A i přes to v tom pořád pokračujem a to, i když mě to občas mrzí, mi přijde neskutečně úžasný. Ryzí přátelství.
..
Ještě jsem chtěla prohodit pár keců o budoucnosti. Ale to zas necháme na jindy. A taky mojí nenávist k psaní. hah.
A tak jsem začla poslouchat Rolling Stones.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 6. prosince 2015 v 12:54 | Reagovat

Myšlenky autistické dámy mezi nebem a zemí. :D

2 Ang Ang | Web | 6. prosince 2015 v 21:00 | Reagovat

tyhle myšlenky znám dost dobře, to všechno se stereotypem a tak... trvalo mi vlastně celkem dlouho, než jsem se přes ně tak nějak dostala. do toho bodu, kdy jsem jakýkoli úvahy vzdala a prostě... beru, co mi dají, a nepřemýšlím.
možná je lepší přemýšlet.
třeba někdy zajdem na cígo.

3 May May | Web | 6. prosince 2015 v 21:17 | Reagovat

Až teď? Až teď jsi začla poslouchat Stouny?
A dobrý. Jsme oba INFJ, no. Ty, já, Amadeus.. je nás nějak moc. A prej že 1%.
A přátelství vydrží, pokud bude důležitý.

4 Molly Molly | Web | 6. prosince 2015 v 22:07 | Reagovat

Nojo, já jsem INFP..

Já chci taky prášky, hoď mi něco :D
Jinak mejdlo je nejlepší tekutý pomerančový, co nevoní jako pomeranč, ale jako pomerančový bonbony.

5 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 15:00 | Reagovat

Nah, tyhle testy osobnosti a temperamentu. Pendluju někde mezi INFP, INTP, INTJ, jednou jsem melancholik a podruhý flegmatik. Takže když se někdo ptá, řeknu, že jsem Sigma a to mluví za fšechno.
Jinak jsem se zařek, že tentokrát na svém blogu neplácnu nic o tom svátku, jehož název začíná na "ván" a končí na "oce". Prostě ho budu vesele ignorovat. I když zbytek rodiny a davy kolem mi v tom brání. Nah. Co už.

6 Teresa Teresa | Web | 8. prosince 2015 v 1:42 | Reagovat

A já všechny ty žiletky vyhodila. Škoda, mohla jsem mít pěknou sbírku.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 9. prosince 2015 v 11:46 | Reagovat

Na šíleně smutnou princeznu jsem koukala s kamarádkou ze zaznamu. Bylo to fakt zajímavý.

8 soul-underground soul-underground | Web | 9. prosince 2015 v 18:46 | Reagovat

Budoucnost není. Neexistuje. Jinak prášky jsou skvělý. Neuvěřitelný co dokážou...

Vědomí každého z nás nemá limity, jen my si je děláme. Ale všechno se lehce řekne a udělá jinak. S práškama už končím, vím, že si dal kámoš 6 zoloftů a dva dny si nemohl vyhonit.

9 Antia Antia | Web | 12. prosince 2015 v 20:28 | Reagovat

[1]: Na zemi.

[2]: To bych brala.

[3]: Jsem je vždycky měla za takový ty přeceňovaný kapely, co sice nejsou tak špatný, ale nemá cenu se o ně nějak víc zajímat.

[4]: Si pro to přijď. ;D

[5]: Tak ty jsi prostě ty a jde ti to bezvadně.

[7]: Přihodíš detaily?

[8]: Nechtěla bych. :D Si má přečíst nežádoucí účinky. To je prej častý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.