Čau zelený vlasy!

25. října 2015 v 11:40 | Antia |  Zápisy
Protože když vás takhle dva kluci/chlapi pozdraví na záchodech, máte chuť věřit v lidskost. Dát jí šanci. Byli tak živý, reálný. Mám ráda reálný lidi. (Aneb nejvíce oceňujeme věci, kterých nemůžeme dosáhnout. Hah.) V Praze je to fajn. Na druhou stranu platit dvacku za záchod. Proč? Jo jo, maloměšťák ve velkoměstě. Ale máte tam automat na kondomy. Cool. Dbejme na hygienu a konec šíření pohlavních chorob! Bože, člověk dlouhou dobu nepíše a pak se ještě baví o záchodech. Anyways.

Jak se máte? Jak se daří? Jak žijete? Taky vás mlha v noci irituje?
Tak a teď už vážně. Ehm. Jako by to vůbec šlo. Téma týdne je deset důvodů proč, jak sladký. A vzhledem k tomu, že sebevražda a depresivní myšlenky opět obsazují první místa v pomyslnejch prioritách mýho žití, pojďme toho využít. (Taky většina poznámek je jen tuna depresivních sraček a v bodech to možná bude trochu snesitelnější a nebudu se tolik opakovat.) Nuže představuji vám, deset důvodů proč je bejt "nenormální" na hovno teda na nic. Přece si sebe vážím dost natolik, abych se nesnižovala vulgarismy. Heh. Jako by to s tim mělo něco společnýho.
1. Neustálý vysvětlování, že vaše únava není způsobena nedostatkem spánku. A čim teda? No víš, to je psychický. Jak jako? Se víc snaž ne? 2. Pozitivní myšlení ti pomůže. S tím jděte prosím pěkně všichni do prdele. Já se tady snažím asi tři roky, což je vzhledem k mýmu věku celkem slušný číslo. A jo, je to překvapivý, ale člověk se prostě nedokáže snažit do nekonečna. Navíc já se snažim. 3. Jo jasně, vždyť nic neděláš. Ano! Přesně tak! To že jsem víc jak čtvrt roku neměla v ruce cigaretu a za čtyři měsíce se ani jednou nepořezala. (Akorát jedna malá popáleninka.) To přesně dokazuje jak moc se nesnažim. A jak to mám asi vědět? 4. Kdybys něco řekla. Vysvětli mi to. Žádnej problém. Vždyť já se tady pokouším vypadat šťastně a nepřidělávat problémy jenom proto, abych se pak totálně sesypala... Takže ti vlastně nic není. 5. Akorát asi to vymějšlíš. Máš prášky a ostatní to mají horší. To že to mají ostatní horší mění mojí situaci jak? 6. Ostatní mají taky problémy. Moje otázka zůstává. Když se s tim vypořádali ostatní, ty můžeš taky. Protože psychický poruchy a jejich projevy jsou vždycky totožný, stejně jako lidi. 7. O tom tady ale vůbec nemluvím, jenom se lituješ a nejsi pozitivní. Mysli na budoucnost. Haló?! Já asi chodím k psychiatrovi jenom tak, Vždyť myšlenkama můžu změnit všechno. A až budu mít rakovinu, budu myslet na jednorožce a ona zmizí. 8. To nemůžeš srovnávat. Psychický a fyzický nemoci jsou úplně jiný. Tak to pak jo. Až na to, že je to blbost. Mozek je překvapivě taky orgán. Ale dokud jeho problémy nevidíte, neexistujou. 9. Já ale přece vůbec nechci shazovat psychický onemocnění. Jasně že ne. To stigma je tady samo od sebe. Proto se dětí vždycky ptáme jestli je něco nebolí a ne jak se cejtí. 10. Si na hlavu. Měli by tě zavřít. Jo, asi jo. Mě a většinu lidí. Ono bejt psychicky "nenormální" není až tak výjimečný jak si všichni představujou.
Jsem se zas dostala kam jsem nechtěla. Nemám potřebu vás poučovat o psychice jinejch lidí. Zkuste pochopit tu svojí.
Chtěla jsem vám napsat něco o tom, jak jsme byli v sobotu s N. (Něco jako K, ale jiná a o rok starší než já.) v Praze. Ale nějak... já nevím. Přijde mi to bezvýznamný. Proč se rozplývat nad krásou, kterou nikdo jinej nevidí. Proč se pohoršovat nad věcmi, které ostatní berou jako samozřejmost. Každopádně jízda vlakem je fajn. Na Václaváku bych se ztratila už jenom v jednom z těch obchodů. Metalshop je bezva. A kdyby si mě někdo z vás Pražáků, chtěl vzít na víkend domů, budu vám neskonale vděčná.
Co se antidepresiv týče. Menší update. Heh. Venlafaxin byl na píču (čteme jako absolutně nefungoval), takže jsem zpátky na Asentře. O podzimních prázdninách mám jet k psychiatričce a... Nevím. Chci to vysadit. Nehejbu se směrem na horu, ani dolů. A spadnout na hubu mi teď nepřijde až tak špatný.
... Následujou poznámky z mobilu atd., vždyť to znáte.
Takže asi tak no. Jsem zpátky ve svý starý dobrý nejhorší depresivní fázi. Dokonce tu už mám i stan a spacák. Mrzne. Chtěla bych umrznout. A jednou se to podaří. Jednou mě přestane bavit snažit se rozdělat ohěň. Přežít.
Stalo se mi ale ještě něco horšího. Jedna z nejhorších věcí, který se vám můžou stát, když se vaše deprese znova prohloubí o několik řádů... Tak nějak si začínám říkat, že se mi nechce umřít. Teda takhle, mě se nikdy nechtělo umřít. Jenom vyměnit konec bolesti za život. Teď si říkám, že to možná není až tak výhodná nabídka. A nesnáším se za to, protože jakou má někdo jako já šanci na skutečnej život... Kolik lidí vlastně skutečnej život žije.
.
Vytrhni mi trny z těla,
takto by to jistě chtěla,
mrtvé stromy,
šedý stín,
kolem hromy,
nejspíš sním.
Zavři rány otevřené,
žití zdá se stále jiné,
kdo se změní,
a kdo ne,
správné znění,
nevstane.
Proč si to pořád dělám. Nesnáším psaní.
.
Bla bla. Depresivní kecy. Bla bla. Brečím. Bla bla. Chci se zabít. Půjčila jsem Princezně Bukowskiho. -Takovej souhrn posledních týdnu. Hah.
.
Sdílet s rodiči poznatky ohledně ochrany při lesbickém sexu asi není nejlepší volba.-A takovejchle nepotřebnějch vědomostí jsem mívala spoustu. Všechno odchází.
.
Nesnáší mě. Rozhodně. A já nesnášim sebe. Máme tolik společnýho. Taky se nesnášim. Hah.
Dneska den bez prášků a pak znova asentra. Hurá! (Jasně, že si dělam prdel.) Nejdřív tři dny 50mg a pak zas starejchdobrejch 75mg. Nechci to. Nebaví mě to. Nefunguje to. Hlasy se snaží znásilnit můj mozek. Už po několikátý. Zabodujou znova? Určitě. Jak zábavné.
V sobotu s N. jedu vlakem do Prahy. Jen tak. Nevim jak to zvládnu. Ale slíbila jsem jí to. Už se těší, a já vlastně taky. Život je úžasnej. A teď ironická nejsem. Svým způsobem.
Zatáhněme oponu a malujme masky. Představení nekončí.
.
Spravedlnost pro společnost, je křivdou pro jedince.
.
Jako by vám místo srdce bušil mozek. A to je kurevsky nepříjemný.
...
No a takhle nějak si teď žiju/nežiju. Měla bych se začít učit, jinak propadnu. Ale přijde mi to zbytečný. Proč se snažit. Nic se nezmění. Prášky nepomůžou. Snaha nepomůže. Hlasy neodejdou. Nechci zabíjet i ostatní.
Měla bych se dát dohromady.
.
-Jo a ještě. Sebepoškozování a pozitivní vztah k bolesti je rozdíl.
-Co považuješ za zdravý Jamesi?

Příště můžem pokecat o lásce. Nic moc o ní nevím.

Náplast, kdyby někdo nevěděl./Kindervajíček se nevzdám./Podzim je skvělej. Tak jako každý roční období.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. října 2015 v 13:21 | Reagovat

Nejlepší jsou jednorožci.

2 Ang Ang | Web | 25. října 2015 v 19:57 | Reagovat

Reální lidi jsou něco úžasnýho. Asi jako reálnej svět. Taky bych někdy chtěla bejt reálná.

3 May May | Web | 26. října 2015 v 21:24 | Reagovat

Zmínil tady někdo rakovinu..?

Jasně, můžeš k nám. Ale je tu tvrdej režim. Jo, těch básniček bys měla psát víc.. líběj se mi.

A co se týče ochrany při lesbickym sexu.. vyprskl jsem smíchy vodu na obrazovku. :D Mělas ten rozhovor nahrát.

Ah, tvoje otázky, který polovičně nechápu. Víš co bude zdravý? Až přijedete do tý Prahy, zajděte se projít do Chuchle, nebo do Modřan nebo aspoň do Stromovky. A udělejte oheň z podprsenek a tvejch prášků proti splínu. Určitě to bude dobře hořet. A nezapomeňte tam nechat vzkaz.

4 miss jackson miss jackson | Web | 4. listopadu 2015 v 18:32 | Reagovat

ochrana při lesbickym sexu. wau. kinder vajíčka jsou jeden z mnoha důvodů proč u mě věk nikdy nebude mít vliv na to jestli jsem dospělá nebo ne.
ta básnička je super. to bych klidně i recitovala před třídou

5 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 14:09 | Reagovat

Lidi by měli bejt víc šílený. A pochopit, že bejt šílenej je naprosto přirozený. Slova a škatule. Co tim chci říct? Heh...

6 Antia Antia | 7. listopadu 2015 v 17:39 | Reagovat

[3]:Máš vždycky takový extrémní nápady. A ona to byla jakoby odpověď na tvůj předešlej komentář, když si říkal, že mi místo cigaret radši pošleš něco zdravýho. :D

[5]:Náhodou z tebe padaj dobrý věci.

7 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 20:00 | Reagovat

Když jsem byla v tvým vku a jedla nějaký ty debilní prášky, nebyli žádný fejsbuky a moc dotěrný lidi. Nebo byli, ale mě se to nedotýkalo. Měla jsem nějaký trápení a lidi měli řeči. A nevím, fakt jsem jim vůbec nerozuměla. A asi jsem přišla o takový to zdravý dospívání. A to ti právě chci říct - totiž nepřipadá mi dnes, že bych o přišla o něco zásadního. Svý období s práškama jsem možná trochu výhodně - prospala. Jo, fakt jsem spala víc jak půl roku. Být vzhůru pro mě bylo reálný tak na hodinu denně. Moc spánku se to nepodobalo, pamatuju si z toho jen propadání se ve spirále. No je to zkrátka na hovno, ale do školy jsem nechodila, takže jsem se vyhnula povídačkám. A pak mi to zůstalo vlastně napořád. Že jsem většinu zimy trávila doma. "s kašlem". Nemocná jsem bývala hodně, ale jak? - to už nemusel každý vědět.
Tak prostě - nemá smysl se s tím svěřovat lidem, který to nepochopí.
A je mi to líto, jak to u tebe pořád čtu. Přála bych si aby jsi se takhle necítila. A věřím, že to zmizí. Alespoň částečně. Najdeš cestu k tý nenávisti sama k sobě a budeš vědět, že něco strašnějšího prostě udělat nemůžeš protože třeba maminka by to nerozdýchala. Vždycky mysli na to, jak se trápí ostatní, když se ti snaží pomoci. Ale to až později. Teď prostě dýchej. Máš oceánový vlásky, ty to zvládneš.♥

8 Antia Antia | Web | 14. listopadu 2015 v 21:59 | Reagovat

[7]: To je od tebe hezký. Asi. Moc to nechápu... Myslím tím to jak jsi milá. Neuvěřitelný.

9 Narcis Narcis | Web | 22. listopadu 2015 v 17:12 | Reagovat

nepsala jsem tenhle článek já?...divný, jak moc jsem se ztotožnila.

10 smartly smartly | E-mail | 10. ledna 2017 v 20:33 | Reagovat

Prečítal som si viacero tvojich článkov, odpoveď zašijem sem, pretože ja nie som typ človeka, ktorý je rád videný, a pretože je tento komentár určený výhradne pre tvoje debilné uši/oči/mozog/doplň. Komentár po prečítaní pokojne zmaž, najlepšie s poker facom "wtf mňa sa to aj tak netýka" (btw už si sa naučila poker?)

Klopal mi tu spolubývajúci od vedľa, že čo to bol za hurhaj. Upokojil som ho, že som bol iba trochu temperamentnejší. Nechápal. Ani ja som nechápal. Veď ja predsa nebývam temperamentnejší. Ale teraz prisahám, že by som ten notebook najradšej chytil a usporiadal disciplínu kop do diaľky a za to nemôže ten notebook, ale ty! A vieš čo bola tá snehová vločka, ktorá dopadla posledná než padla lavína? Keď som si uvedomil, že si na seba nenechala ani len posraný kontakt!!! "Dobre Martin, ďakujem ti, že si sa tu hodiny pre mňa mučil, tak ti treba keď si debil a teraz sorry ale zmizni už..."

... (o desať minút neskôr, už kľudnejšie)

Nie, tu nejde o mňa a moju nasranosť, dobre viem že vyhlasovať o sebe že nič necítiš a tváriť sa pri tom vážne je asi ako usporiadať plaveckú súťaž medzi klokanmi a delfínmi a tváriť sa vážne. Smiešne, absurdné, trápne, hlúpe, alebo tradične slovensky: "Ti jebe?"

Ale ja sa už na tomto tvojom blogu neobjavím. Aspoň nie dovtedy, kým ty sama ne... Ale prd, žiadne kým. Nič ne...bude. Pretože ak som sa za ten svoj posraný život naučil aspoň jednu vec, tak toľko, že vlastné psychické zdravie mi *musí* byť najprednejšie!

Adios
*this message will self-destroy in 5,4,3...*

11 smartly smartly | E-mail | 10. ledna 2017 v 20:42 | Reagovat

A na rozdiel od teba ja som tu kontakt nechal. Pretože ja dávam vždy šancu. Každému. Dokonca aj sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.