Když si chcete zchladit čaj nezapomínejte na jednu důležitou věc-čaje musí být víc než ledu. Skoro se to nedalo pít.

23. srpna 2015 v 23:16 | Antia |  Zápisy
Se občas stane každýmu ne?
Hniju. Umíram. Nic nedělám. A jednou za čas mívám díky momentální dávce 100mg asentry trochu energie na to abych rodičům trochu ulehčila život. Vyžehlím. Vytřu. Vysaju. Postarám se o bráchu. Třeba to pude. Zvládnu to. Už to je třetí den! Překonám to. Cítím úpad enrgie. Hniju. Krása koloběhu. A pak že tyhle prázdniny svůj život vyřešim. Hah. Naivní.Jsem a vždy budu.
Když jsem (už to je doba) byla naposledy u psycholožky, ptala se mě co mi deprese dává. Že každýmu to něco dává. Pozitivního. Něco proč maj lidi problém se toho zbavit. Vzpomínám si (protože se mě na to A.-dívka z internetu... proč to víc vysvětlovat, že jo) ptala proč je deprese jako vířivka. (Psala jsem to k jednomu z Jamesových článků.) Ale já jsem nedokázala konkrétně odpovědět. I tak mi to přirovnání přijde přesný. Smutná nálada je jistota. Několik vteřin jistoty, že nemáte co ztratit...
Jsem unavená. Nevím proč se tady pokouším psát. Slova. Nedokážu si představit jaký to je nevnímat zálibu v psaní jako prokletí. Ahhh. Krade vám to duši. Nutí k sebepoznání. Jo, chápete správně, že už jsem našla důvod (ne že by předtím nebyl. Ale emoce se jako důvod společností nezapočítávají, protože je nemůžete sdílet jen tak s ostatními. Je třeba něco použít.) proč psaní nesnáším. Nechci o sobě vědět. Nechci znát svojí duši, povahu. Děsí mě co jsem. Co nejsem. Co jsem byla. Co jsem mohla být. Neumím se vyrovnat s minulostí, přítomností ani budoucností. (Jsem v hajzlu, co? Hah.) Možná proto mám takovou zálibu v poslouchání lidí. Je to snazší soustředit se na ně než na sebe. Navíc jejich životy se zdají čistší než ten můj. Je to hloupost. Ale i tak jsem schopná miliony způsoby ospravedlnit "špatná rozhodnutí" jiného člověka než vlastní. Oni k tomu měli důvod. Emoce, pohnutky které je k tomu vedly. Já ne... Protože se nechci znát. Necítím. (Alespoň co se kladného spektra týče.) Krása koloběhu. Hah.

...
Moje sny jsou... Ani nevím jak je popsat. (Totálně vadný? Mindfucky mimo mísu? Asi chápete.) A ještě když si několikrát za noc dojdu na záchod. Můžu napsat knihu na pokračování. No není to úžasný? O mejch snech ale pokecáme jindy. (Třeba až jich většinu nezapomenu. V poznámkách v mobilu mám tři. Z toho jsem vám o jednom říkala. Teda alespoň myslím. Krvavá baletka. Vzpomíná si někdo?)
.
Stop period shaming! Jo, mám krámy, menstruaci whatever. (Nepsala jsem to tu už někdy?) Anyways, zpátky ke každoměsíčnímu krvácení, které postihuje převážně ženy. Zajímavej článek, kterej stojí za přečtení. (To má jako bejt odkaz, tak na to klikněte.) Můj názor? udělala dobře. Myslím tím, už není mnoho věcí silnějších a rozsáhlejších než média. Ve většině zemích dnešního světa je mluvení o jakémkoli problému podstatnější než kdy dřív. Neříkám, že na světě nejsou důležitější věci. Ale proč nemluvit i o těch menší. Spousta věcí, která by se měla změnit.
Taky by nebylo od věci zavést na školách sexuální výchovu (alespoň pár hodin, hm?), aby se o menstruaci něco dozvěděli i lidi, kteří to úžasné období měsíce nezažívají. A rovnou k tomu můžem přihodit něco o pohlavních chorobách nebo orientaci. Ale ne, to je zbytečný. Přidejme radši pár hodin tělocviku navíc. Protože když obézní dítě takhle párkrát za týden (převážně psychicky) potrápíte, jeho zdraví se zásadně zlepší. (Školství. So cool!)
Totální blbost: Jsem pro svatby párů stejného pohlaví, ale ne pro to aby adoptovaly děti. Ty by pak mohli být šikanované svými vrstevníky. What the fuck? Co takhle radši zamakat na výchově vlastních dětí. Dát jasně najevo že láska ke stejnýmu pohlaví není špatná. A vychovat novou "tolerantnější" generaci? Ne, to přece nejde... (Co se týká svateb a adopce dětí a dalších věcí ohledně LGBT komunity, takovejchle debilních výroků se dá najít spousta. Ale fantazii těm lidem upřít nemůžem. hah.)
.
Když už jsem tady mluvila o obezitě. Srát na všechny z vás, kteří si myslí, že lidi s nadváhou jsou něco míň, nezdraví atd.. Co to k sakru je? Pochopím, když chce někdo mluvit o zdravotních rizikách u lidí s obezitou. (Ale i tak posměšky, mluvení za zády nebo výsměch do očí. Ubohý. Tím nikomu nepomůžete. Ale ego je ego.) Nadváha není problém. No tak. (Navíc nejeden člověk s nadváhou má tělo pružnější než člověk s postavou průměrnou.) Mluvte o zdraví u člověka s rychlím metabolismem, který sní tunu čokolády. Do žaludku nikomu nevidíte. Navíc je to volba danýho člověka a ne vaše co dělá se svým tělem. Pokud někoho baví sport, ať vesele sportuje. Ale když někdo sport odjakživa nesnáší, proč by se měl mučit a být nešťastný jenom proto, aby naplnil představu ideálu společnosti? (Který je i tak nedosažitelný.) Navíc každý má ideál jiný. A upřímně mnohem radši uvidím šťastného klidně obézního člověka než nešťastného s průměrnou postavou. Také je třeba si uvědomit, že každá vaše zmínka o "ideální postavě" ovlivňuje lidi ve vašem okolí. A tak můžete, i když podle vás neškodnou, poznámkou zapříčinit zkázu něčího zdraví. Nebo i smrt. A to platí na obou koncích stupnice. pokud je někdo "od přírody" vychrtlý, hanit jeho postavu nic nezmění. Celkově si myslím, že by bylo nejlepší se o tom, jaká postava je dobrá a jaká špatná příliš nezmiňovat. (Něco jiného je když řeknete jakou preferujete.) Dobrá postava je ta, v které se člověk cítí (většinu času) šťastný.
Občas bych si ze svejch blábolů měla vzít příklad.
.
Jinak už mám zelenou hlavu. Ale dost rychle se to vymývá. (Fotku případně přídám až mi James pošle cigarety.) Více osobních věcí a dalších zbytečností napíšu zase někdy jindy. Viděla bych to nakonec srpna/začátek září. Třeba v příštím článku doženu všechny ty "resty". Jinak se omlouvám, že je to ještě ubožejší než obvykle. Je mi na nic a jenom jsem o sobě chtěla dát vědět.
Po dvouch letech jsem si zvládla uklidit pokoj a vyžehlit kopu prádla. A měla jsem z toho fakt něco dost podobnýho radosti. To bylo fajn. Ale to už je dávno pryč. Překvapivě.
Jo a taky jsem pořád selfharm free. Uvidíme na jak dlouho. Do konce prázdnin bych měla udělat něco sebedestruktivního. Tomu říkám plán! Heh.

Já vim že už tu písničky z tohohle alba byly, ale celý jsem vám ho sem ještě nešoupla. Skvělý. Asi bych se s těma písničkama měla míň ztotožňovat.
A výjimečně sem hodím nějakou tu metalovou písničku. Tak schválně líbí/nelíbí?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 24. srpna 2015 v 0:23 | Reagovat

Už je z Tebe vodnice, gratuluju. :) Tak mě můžeš stáhnout do rybníka.

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. srpna 2015 v 3:13 | Reagovat

Já vím, ale stejně, vždycky si řikám, že je lepší být hubenější, než mít pár kilo navíc...

3 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 25. srpna 2015 v 19:06 | Reagovat

Taky chci mít plán...

4 May May | Web | 25. srpna 2015 v 22:01 | Reagovat

Ty to zvládneš.
Poslední dobou čtu všude o krámech.. co se to sakra děje.
Jo a ty cigarety. Sakra. Dej sem tu fotku. :D Nebo mi jí aspoň pošli na mail. Protože karton cigaret mi na poště nevezmou jako dopis a musel bych za to platit poplatek za balík.

5 Ang Ang | Web | 30. srpna 2015 v 7:17 | Reagovat

zelený vlasy jsou nejlepší. ale pořád u toho všichni melou o těch vodnících no.
tak nějak s tebou souhlasím ve většině věcí. dobrý.

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 13. září 2015 v 23:07 | Reagovat

co jsem mohla být a co můžu být. taky mě to děsí, nechci to vědět. a přitom jedu pořád na maximum a pak propadám smutku. prý je na to lék. (nevim.) Vzít si příklad ze svých žvástů by byl nejlepší závěr. Skvělý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.