Kdo chce slyšet jak jsem málem vykrvácela?

4. července 2015 v 13:49 | Antia |  Zápisy
Tak jsem zase zpátky. I přes to že se mi do psaní příliš nechce, potřebuju nějaký ty vzpomínky. A zrovna to, že jsem včera málem umřela bych si nejspíš pamatovat měla. Yep, včera jsem si užila luxus zašíváni rány, infuze a omdlení. Ale na mojí obhajobu (jako by byla třeba) neúmyslně. Jestli chcete slyšet přečíst si nějaký ty detaily, tak vzhůru do toho. Jéj! Zase nevhodný. A výjimečně sem hodím i ten text trigger warning. Takže bacha, děcka.


Ještě před tím než se vrhnu k těm "podstatným" událostem. Co se dělo v předchozích dnech. V pátek jsem se po příchodu z letňáku (jsou tam koncerty na oslavu konce školního roku) kolem asi páté hodiny popálila. Jako už po několikátý... Ruku mi v nemocnici obvázali, protože se na ní momentálně nachází pár popálenin. (I třetího stupně. Ups. Hah.) V jednom z následujících dní (Jo, mám fakt záviděníhodnou paměť.) jsem se šla ve dvě v noci projít do parku. Kde jsem pak ležela na kamenný lavičce, poslouchala písničky a čuměla do koruny stromů. Bylo mi mizerně, ale nedokázala jsem brečet. Když jsem se zvedla, všechno bylo takový zamlžený a nereálný. Pomalu jsem přešla do "euforickýho stavu" a ještě se chvíli toulala kolem. Po cestě domů mi nálada opět klesla. Awesome. I když jsem nebyla ani trochu unavená, kolem třetí se mi podařilo usnout. A nakonec to dopadlo tak, že jsem z postele vylezla v půl sedmý večer. Aneb já a deprese se milujem tak moc, že se asi vezmeme... Žádám o rozvod.
Jinak celkově na prášcích častěji "vyšiluju" a ubližuju si. Ale mívám i pár dobrých dnů. Ode dneška mám brát 75mg. (o 25mg víc) A snad se to časem srovná.
To proč jsem skončila v nemocnici by se dalo shrnout celkem jednoduše. Jsem děsný pako a dřevo. A to může bejt skutečně vražedná kombinace. Heh. Zkrátka jsem se po delší době pořezala na noze (asi 30ran, moje norma je 8), což by ještě bylo celkem v pohodě. Už jsem se pořezala hůř. Jenže jsem se tentokrát trefila do nějaký žilky. A to to ani nebylo tak hluboký. Totální smůla. No a protože jsem zvyklá, že mi rány občas tečou třeba tři hodinky (ale s minimální intenzitou no). Tak jsem od asi 11 ráno až do téměř desíti večer doufala, že se to prostě zastaví. Než jsem to oznámila matce, krásnou větou: Mohla by jsi za mnou přijít, až uložíš jméno nejmladšího bratra. (Byli jsme se sourozenci doma sami, matka se vrátila kolem sedmé.) Na vysvětlení... matka to neviděla, protože jsem byla pod dekou a měla ručníky. (A před tím krev nechávala vytékat do prázdný vany.) A proč jsem to neřekla dřív? Měla jsem problém matce oznámit i to, že jsem dostala menstruaci. Nejsem zrovna sdílnej člověk no. A když něco provedete tak stejně do poslední chvíle doufáte, že se to nějak spraví.. A to byl přesně ten případ. Naštěstí (Asi? Pořád si nejsem jistá, jestli za život stojím.) jsem se k tomu donutila. Hlavně proto, že najít mrtvolu dítěte ráno v posteli by si nezasloužil ani ten nejhorší člověk na světě. A moji rodiče i bratři jsou fajn, tak proč bejt ještě větší komplikace než jsem teď. (Na druhou stranu když bych umřela, měli by ode mě pokoj na pořád. Takhle bych neměla uvažovat. Achjo. Proč zrovna já. Heh.) Matka mi ránu hnedka zaškrtila a zastavila krvácení. (Kdybych nebyla blbá a řekla jí to dřív ušetřila bych si ohrožení života.) Pak mě naložila do auta. Při čemž mi bylo na zvracení, motala se mi hlava vážně jsem měla strach že omdlím. V autě se to ale zase zlepšilo a normálně jsme komunikovali. Dokonce se smáli. (Ne, nebylo na tom nic vtipnýho, ale je to dobrý na vyrovnání se stresem a uklidnění se. Fakt jsme to s matkou zvládli dobře. (myslím i celkově)) Otec byl zrovna v práci (je doktor, matka zdravotní sestra), tak mě z auta přendali na vozíček. S otcem jsem se pozdravili a dali si pusu. Po cestě do sálu jsem omdlela, zakřečovala... prostě jsem byla hodně vylitá a krev se mi na chvilku nedostávala pořádně do mozku nebo tak něco a kdybych se neprobudila museli by resuscitovat. Jéj! Zase nevhodný? Nah. To probuzení bylo fakt divný. Děsný psycho. Jako když upadáte do narkózy a všechno se točí. Akorát naopak. První je tma. Pak se všechno začne točit. Vy jste dezorientovaný a vyděšený, protože jste zrovna popadli dech. Jak kdyby jste se topili a zrovna se vám podařilo dostat nad hladinu. Chvíli trvalo než mi došlo, co se to vlastně děje. A že tentokrát to není žádná noční můra, ale je to skutečný. Pak mi dali infuzi a postarali se o rány, byla tam ještě jedna sestřička. To už jsem zase mluvila a měla různý otázky, třeba proč jsou ty zásuvky tak barevný. Potřebovala jsem sebe i je přesvědčit, že jsem v pohodě. Matka mě držela za ruku, hladila mě a tak. Jsem ráda, že tam byla, protože obzvlášť při dezinfekci jsem myslela, že chcípnu. (Je bolest a bolest, děcka. A ne, není to to samí. To si pamatujte.) Otec mi zašil dvě rány. Pak jsme s ním a matkou čekali u něj na pokoji než dokapala infuze. Později mi ještě udělal sono nějaký žíly, jestli je všechno v pohodě. A jeli jsme domů. Spala jsem s matkou v posteli. A v noci měla za úkol jí vzbudit když budu potřebovat na záchod. Něco pro zasmání.

Jako vždy jsem článek zase rozepsala a dopisovala později, takže datum pro upřesnění. Takhle "skvěle" se zachovat se mi podařilo 1. července. Jak líp začít měsíc, že. Hah.
Rodina to zvládá celkem v pohodě. Takže můžu sedět v obýváku v kalhotkách a nestarat se o jizvy. Luxus. Hah. Matka mi převazuje obvazy. A já funguju normálně. Upekla jsem řezy. Včera odvedla bratra přes celý město do školky. Dělám domácí práce. Kreslím. Trochu píšu. Beru prášky. Občas asi cejtím něco, co se přibližuje něčemu pozitivnímu. I když je to zatím takový nevýrazný a netvárný. Ale taky občas sedím a najednou se z ničeho nic cejtím prázdně. Nevím co se sebou.
Občas si píšu s Princeznou, kterej se nechal ostříhat. A vypadá to, že u něj si fakt nemusím vyčítat, že mu píšu. Ale... Ne, dneska ne.
Já vám nevím lidi. Už je na čase abych se rozhodla co chci. Nemůžu se neustále pohybovat uprostřed houpačky mezi vyléčením a sebezničením. Čekat na jakou stranu se překlopí. Musím se buď začít snažit nebo to ukončit. Nechce se mi dělat ani jedno. Vyškrabu si z těla poslední zbytky energie a snad s tím dokážu, ať už jakýmkoli směrem, pořádně pohnout. Proč je všechno tak komplikovaný. Heh.
Jako vždycky jsem zase dost věcí vynechala, ale tak... to jsem prostě já no.

Bůh ti žehnej děvče. Nebo satan. Na tom nesejde.

Teď ještě fotečky. hah.

Tohle vám neukazuju kvůli lítosti nebo tak něco. Ale spíš jako důkaz, že jo. Někdo může bejt vážně tak blbej, aby skoro vykrvácel z tak malý ranky. A mít takový štěstí aby se celkem povrchovou rankou u kolene trefil do žíly. Yep. I fucking love my life. A tu druhou fotku vám ukazuju jako takový "happy after picture." Heh. Sranda, víte co. A taky to tu je jako varování pro ty co se řežou, nebuďte blbí jako já a neodkládejte dobu než si řeknete o pomoc. Moudrost sama, heh.

A o něco pozitivnější fotky. Nabarvený skořápky, který jsou vstupem do jinejch vesmírů. Ale nikomu to neříkejte. Je to tajemství. Pak fotka ze školního výletu. A nakonec popáleniny při převazování obvazu-dobře se hojí.

A to je vše, drazí přátelé. Tak zase někdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 4. července 2015 v 15:49 | Reagovat

doprdele možná bych se konečně měla naučit nečíst věci, u kterých je trigger warning.

doufám, že ti bude líp. víš co.

a tohle je asi nevhodný, ale ta věta "Upekla jsem řezy." mě fakt rozesmála. pardon, mám špatnej smysl pro humor. takovej šibeniční.

2 May May | Web | 4. července 2015 v 18:36 | Reagovat

Ani nevim co k tomu říct. Tohle je šílený. Myslim že by to Standa měl hodit na úvodní stránku, jako odstrašující případ. You need to stop, dude. Doufam že tě budou rodiče hlídat víc jak vlastní peněženku.

3 Antia Antia | Web | 4. července 2015 v 19:06 | Reagovat

[1]: Ani mi nedošlo jak to zní. :D

[2]: Já vím no. Otec navrhoval hospytalizaci. Ale podle psychiatričky to není třeba, taky proto, že dětský psychiny jsou o prázdninách zavřený. Takže tak. Heh.

4 stuprum stuprum | Web | 4. července 2015 v 23:19 | Reagovat

Upekla jsem řezy. :)

5 (skořicová) Raven (skořicová) Raven | Web | 5. července 2015 v 9:59 | Reagovat

holy shit... tohle je dost drsný. Celá ta situace, když ti rodiče zašívají rány... just, fuck.

Snad bude líp. Nějak, však víš.

(pardon, ale "upekla jsem si řezy" mě rozsekalo víc, než je asi vhodný)

6 Ginny . Ginny . | Web | 5. července 2015 v 15:18 | Reagovat

Noooo , tak teď si mi docela nahnala strach .
Moje nohy po nocích vypadaj podobně jako ty tvoje na fotkách , ale vykrvácet bych zrovna z nohy nechtěla .

7 dendulie dendulie | E-mail | Web | 5. července 2015 v 16:06 | Reagovat

já se fakt poseru kurva... chce se mi brečet.
Ani si nedokážu představit jak ti je, protože u mě to tak daleko nezašlo...
Koťátko...

jo, nemáš twitter? já jsem si ho založila, ale nějak... nikdo (ne)známý... shit :D

8 Fredy Kruger Fredy Kruger | 5. července 2015 v 18:38 | Reagovat

" Kdežpak  abych já někdy krev zvracel !
... však dneska  jsem  málem snad vykrvácel !
.... já normálně přešel jsem náměstí plácku...
tu ... dostal jsem takovou  obrovskou facku .... ( ? )

... mně z nosu se spustila menstruace !!

... já sehnul se, hledaje nějaký klacek
... Ten hajzl uprch !... kdeť ordinace ??

Tady je !  v Rúžové zahradě !
... kdežpak je doktor ?  už sem de !!"

" Máte-liž nějakých závratí ?
... tuším, že krev vám jde od gatí !"
dí lékař : " Nejdete na převaz ?
Vystrčte zadnici !... prosím vás !"

" Mně  Pusienskiego  mi potřeba !
... jen ten, sáhnou může mi na střeva !"

... " Tvé waječníky... já...vím to "...

" Nesahej na mne !!! Flinto ! "

" Kalhoty stáhni !!"

" Ni za boha !!"

" Počkej !!  ti upadne  děloha....
sečkej !  my ti jí vypářem !!"

Však zločinného toho lékaře
chlapec odmítl nabídku !
" Seru na tě!!  ty dobytku !!
... vyrvat mi dělohu ? to by tak bylo !"

...již krvácení se zastavilo !

Má menstruace !  krve té... hojně...
zastavila se samovolně !
... ten doktor mě zabít chtěl úkladně !!"

Hoch rypák si vysmrkal důkladně :
... já menstruoval !  již mohu mít děti !"

... vše rodičům  hoch to jde vyprávěti !

Křičejí rodiče :  " Konečně !... už !!!"

( otec je žena,  matka je muž )

9 silluety silluety | Web | 5. července 2015 v 21:44 | Reagovat

Kámo? ty si pako, fakt že jo.. :/ prej malý ranky.. :/ ještě že je to takovej "happy end" :DD
jinak, slečna trošku psycho, že? :) respektivě, ty věci z menu :33 miluju tyhle lidi a psycho celkově, jeej :DD :3 <3

10 Antia Antia | Web | 6. července 2015 v 18:19 | Reagovat

[5]: Ráda jsem pobavila. :D

[6]: Je to pitomý no.

[7]: Twitter fakt nevedu, k čemu že to vlastně je? :D

[8]: Hm. Ok. Dík.

[9]: Nechci bejt zlá nebo tak, takže přede mnou věty typu miluju psycho už nezmiňuj, dík. :D

11 Wye Wye | Web | 6. července 2015 v 19:52 | Reagovat

(Tak nějak mě hrozně fascinuje, jak v pohodě o tom mluvíš a nejen o tom, mám pocit, že cokoliv od tebe čtu zní to tak hrozně v pohodě a hrozně mě fascinuje, jak to sakra dokážeš. To jen tak mimo, heh.)

Nějak absolutně netušim, co říct jen... ještě, že to dobře dopadlo. Je to příšerný a šílený a prostě... Já nevim. Vážně ti přeju, aby se to nějak zlepšilo nebo něco...

12 Antia Antia | Web | 6. července 2015 v 20:07 | Reagovat

[11]: Tak ona je to moje norma. Po víc jak dvou letech už od toho máš trochu odstup, zvykneš si a celkem v pohodě  to bereš, většinou. :D Takže na tom nic fascinujícího není.

13 aaaaaaash aaaaaaash | Web | 6. července 2015 v 21:42 | Reagovat

Idem písať tu lebo na blogspot som príliš lenivá. :D tralala

Trigger warning na mieste ale videla som horšie (neber to ako súťaž pls). Neschvaľujem ale chápem takže radšej nič nehovorím, len to, že keby som ťa poznala irl si moja bé ef aj proti svojej vôli lebo počúvaš AiC (nebol Layne mega sexy báj d vej? trochu trápnej objektifikácie mužov na večer ale shit http://i32.tinypic.com/5kgdpf.jpg ?).

Tvoj 'odstup' chápem a pravidelne zažívam v horších obdobiach a nakoniec je to celkom dobrá cesta ako žiť život, duh. Keď si uvedomíš že všetko je len dočasné prestanú ťa trápiť blbosti (inými slovami YOLO ale chcela som byť intelektuálna:Dd). Irónia že si musíš prejsť toľkým bullshitom kým si to uvedomíš. Rock on a nerob hlúposti!

14 R. R. | Web | 6. července 2015 v 22:10 | Reagovat

máš fajn rodiče (: jinak přeju abys to zvládla, tohle mi přijde jako posranej extrém, nikdo si nezaslouží žít s takovým svinstvem.

15 Antia Antia | Web | 6. července 2015 v 22:21 | Reagovat

[13]: Já taky, ale snažím se nejít do extrémů a krotit se. :D Hej, tak to by ani proti vůli bejt nemuselo. Nah, můj typ to není. A na večer je to nejlepší. :D
Pravda. Jasně.

[14]: Yep. Já evidentně jo. :D

16 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 8. července 2015 v 0:51 | Reagovat

ty to tak hezky píšeš...jako bys byla nad věcí, to asi značí opravdovost. Chudák maminka, nemůže nic. Jsou hodní. A ty taky, že to teď tak zvládáš. Přes to všechno jak je to zoufalý je ten konec pěkně čtivej! Mrzí mě že ti život přichystal takový smutky. Zkus kočku, hah - ale mě to starání o ustrašenýho pejska kterýho někdo ošklivě bil a teď mě má moc rád strašně pomohlo. I přesto že jsem obrečela i jeho osud. TEĎ  s tím můžu něco dělat. Nemyslet na sebe. :) Hodně štěstí Tobě.

17 Amazonka Amazonka | Web | 8. července 2015 v 9:56 | Reagovat

Všechno jsem to přečetla pomalu jedním dechem a teď mi došlo, že absolutně nevím, co k tomu mám říct. Tak ti aspoň napíšu, že máš stejný povlečení, jako mám já, pokud tě to zajímá a přeju ti, aby se ti tvůj stav nějak zlepšil.

18 ash ash | Web | 12. července 2015 v 0:42 | Reagovat

ČlánokčLánOkČLánOKčlánoK prosím ďakujem!

19 Antia Antia | Web | 12. července 2015 v 10:26 | Reagovat

[16]:Usiluju o potkany. Jednou. :D

[17]: Mě zajímá skoro všechno.

[18]: :D

20 ash ash | Web | 12. července 2015 v 21:58 | Reagovat

[19]: Deprivácia dobrých blogov je vážna vec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.