Závislosti jsou na nic, lidi. Vysajou vás. Možná proto se většina obyvatel planety pořád tak mračí.

20. června 2015 v 21:41 | Antia |  Na téma
-Téma týdne jest prostřední odstavec. Jako by to někoho zajímalo.

Hodně dlouho jsem rodičům věřila takový ty věci, co se dětem říkaj... A vlastně jim je neříkaj jenom rodiče, ale prostě se dětem tvrdí. Třeba to, že jídlo po datu spotřeby se stává nepoživatelným. Že když se polejete prostředkem na nádobí, tak vám hnedka rozežere kůži. Nebo to, že na sirky se nesahá, protože by vás popálil ohnivej kohout. Vždycky jsem byla dítě, který poslouchalo svoje rodiče... přinejmenším co se těch bezpečnostních věcí týká. K ohni jsem se odmítala přiblížit vážně dlouhou dobu. Měla jsem z něj respekt. Heh. Nikdy jsem nestála o to zapálit svíčky na adventním věnci, protože jsem se strachovala, že bych si ublížila nebo zapálila věnec i s ubrusem. A vždy to raději nechala na bratrovi, který se o to vždy radostně ucházel. Tenhle odstup k ohni mi začal přecházet teprve nedávno. Jenom pár let zpátky. To jsem začla zapalovat svíčky sama. Hah. Dřív jsem se na oheň vždycky ráda dívala, byla poblíž něj. Ale zacházet s ním se mi prostě nechtělo. Trocha tohohle uvažování mi ještě zůstala. Sirek se dotknu jenom když je to nezbytně nutný. Ale ráda škrtám zapalovačem. Klidně několik minut. Pořád dokola. Baví mě to. Mohla bych si tu vymyslet nějakej poetickej důvod proč... Fascinuje mě, jak můžete něco vytvořit a hned to nechat zmizet., To, že máte moc něco zničit., Jak je síla ohně zajímavá., ... A ono to tak asi trochu je. Ale je to především tím, že se mi to líbí. Trochu mě to uklidňuje. I tak jsem něco takovýho nedělala dost dlouho. Vlastně jsem na to už zapomněla. Možná bych to měla zase zkusit. Naposledy jsem zapalovačem škrtla předevčírem. Abych se popálila. Hah. Ironie. Tolik let jsem se bála, že mi oheň ublíží a teď jsem to já, kdo si drží zapalovač u kůže levý ruky. Ironie číslo dvě. Celou dobu jsem se řezala na nohy, aby nebyli vidět jizvy. A teď popáleniny ani trochu neřeším. Je mi to jedno. Ublížila jsem si tři dny za sebou. Na ruce mam nevzhledný puchýře. Až se zvedne teplota, budu v prdeli. A nebo vlastně nebudu, proč se starat. Nezáleží na tom. Na ničem nezáleží. (Nebuďme tak depresivní, že.) Měla bych si pořídit vlastní zapalovač a ne si půjčovat bratrův nebo matčin. Nevím, proč vám o tom říkám. Tak jako vždycky. Jenom jsem prostě chtěla něco napsat. Trochu se... Já nevím. Nemám tušení co právě cejtím. Z čeho nebo kam se snažím dostat...


Téma tohohle týdne je kolotoč lží. Možná bych si mohla rozšířit obzory přečíst si nějaký články na tohle téma. Heh. Celej tenhle svět je jeden velkej kolotoč lží. Sakra, možná se Země točí právě díky mocný síle všech lží, kteří ze sebe lidi za svoje životy dostanou. Lež neexistuje. Pravda neexistuje. Všechno je relativní. Když chcete, můžete klidně tvrdit, že vyřčená/napsaná/whatever lež se stává pravdou, protože po jejím vytvoření se hypoteticky stává skutečností. Můžete si tvrdit co chcete. Kdykoliv, kdekoliv. Akorát pak musíte nést následky. Cena za svobodu. Svoboda taky neexistuje. Každej člověk je přinejmenším otrok svý mysli. A dělá děvku pár lidem ve svým okolí. Rodině, přátelům. Je to celkem zábava. Lidi a jejich boj za svobodu. Touží po něčem, co vlastně nechtěj. Svoboda, svět bez pravidel. Lidi by se zcvokli. A zánik lidstva by pak byl možná o něco rychlejší. Celkem se mi zamlouvá myšlenka anarchie. (To jsou nějaký starý lidi ne?-Skutečná věta K., když hádala co anarchie znamená. Yeah...) Ale pochybuju, že by lidi někdy dosáhli takový vzájemný kompatibility, aby všechno fungovalo a ještě byli všichni šťastný. Anarchie je nejvyspělejší systém, protože není systémem. A taky proto ho lidstvo nikdy nedosáhne. I tak si myslím, že anarchistický hnutí lidem prospějou. Je dobrý, když máte něco za co bojujete, něco v co věříte. Neříkám, že (dosaďte si jméno někoho kdo udělal "strašný" věci, ale šel si za nima) byl dobrej nebo špatnej člověk, ale má můj obdiv. Bejt odhodlanej je něco hodný obdivu. Navíc, vraťme se ještě k tý anarchii, i představy o tom, jak by měla vypadat se dost liší.
Zpátky ke kolotoči lží. (Jo, chci ten článek hodit do tématu týdne, tak ať se ho trošku držím. Heh.) Znáte někoho, kdo nikdy nezalhal? Fakt by mě to zajímalo. Jasně že jo, novorozenci... Ty čistý neposkvrněný duše. Heh. A pak z nich vyroste tohle. Někdo jako já nebo vy. Ale tak je důležitý bejt spokojenej hlavně sám ze sebou. Hah. Jaká byla největší lež, kterou jste kdy řekli? Lež, na kterou si pamatujete do teď. Lež, po který se vám na chvíli udělá špatně z vás samotnejch když si uvědomíte, že jste jí někdy vypustili do tohohle světa. Moje je... Nevím, lžu hodně často. Každý den. Téměř každou vteřinu, co jsem mezi lidmi. Moje maska je moje největší lež. Možná proto se tak nenávidím. Hah. Původně byla jen brněním před okolním světem, způsob jak zapadnout. Přirostla mi ke kůži... Každej nějakou má. Tvář kterou ukazuje na pohovoru do práce, tvář kterou ukazuje cizím lidem, tvář kterou nastavuje přátelům, tvář kterou vidí v zrcadle...

A teď buďme na chvíli pozitivní. Vykoupala jsem se! Po šesti dnech! Jo, ať žije hygiena! Co říct, neměla jsem na to energii a i něco takovýho mi připadalo až moc náročný. Cool. A taky jsem si dneska asi po roce (možná víc) nalakovala nehty. Levačka černá (kdo by to čekal. hah.), pravačka bílá. Jak moje duše. Kecám. Jenom se snažím s černou trochu mírnit... A když už ten lak mám. To zas byly strašně zajímavý informace.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 20. června 2015 v 22:03 | Reagovat

Tak to s tim koupánim bylo hodně divný. :D Ale písnička fajn. A s černou se člověk nemá mírnit. Jednou jsem byl komplet v černým.. od vlasů až po ponožky. A byl to fajn pocit.

2 Ang Ang | Web | 20. června 2015 v 22:27 | Reagovat

koupaním mi připomínáš kamaráda. tomu přijde zbytečný si dva týdny mejt vlasy. a tak. :) :D
Vždycky se mi hrozně líbil koncept anarchie.
Lžeme všichni a pořád. "Jo, jsem v pohodě."

3 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 20. června 2015 v 23:00 | Reagovat

Někteří z nás ze lží vyrostou :-)
Já už nějak nemám potřebu lhát a musím říct, že teď jsem opravdu svobodná :-)

4 Em Em | Web | 20. června 2015 v 23:54 | Reagovat

Asi to nebudeš chtít poslouchat, ale víc, než článek mě zaujal tvůj vztah sama k sobě.. Ne, že bych byla odborník na sebevědomí, ale přece jen je mi líto té odevzdanosti. Je milion způsobů jak vybít negativní emoce)
Jinak lži.. Mám to s nima těžký, dokážu jen zapírat, moje lhaní je na kilometry daleko jasný :D

5 Wye Wye | Web | 21. června 2015 v 0:04 | Reagovat

Já nevim, možná anarchii chápu špatně, ale tak jak to chápu já myslim, že to je neproveditelný, ať už by lidi byli sebelepší. Nedovedu si to ani představit, tak neskutečný mi to přijde. Možná mi ale taky jen chybí představivost.

6 stuprum stuprum | Web | 22. června 2015 v 2:01 | Reagovat

Mě strčila smažka do táboráku, od té doby neholduju špekáčkům. :D

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 22. června 2015 v 23:36 | Reagovat

Jojo, lidi by potřebovali poznat pořádnou politickou anarchii, abych se zase mohla něčim pobavit :D

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 22. června 2015 v 23:40 | Reagovat

Eh, až teď som si všimla našich téměř totožných myšlenkových pochodů 😁😁

9 (skořicová) Raven (skořicová) Raven | Web | 23. června 2015 v 2:21 | Reagovat

Oheň je kapitola sama o sobě. Pořád si hraju se zapalovačem, a nejraději olizuju plamen, taková malá úchylka, heh.

Všichni občas lžeme. "Je mi dobře." (nejčastější, že).
Nejsmutnější na tom je, že lidi kolem často raději věří lži, než by čelili pravdě.

10 Denduie Denduie | Web | 23. června 2015 v 6:21 | Reagovat

Vždycky jsem byla žhář.

Každej lže. Hlavně sám sobě.

11 surpan surpan | E-mail | Web | 23. července 2015 v 13:07 | Reagovat

Ono se říká, že když se nebudeš koupat 14 dní, tak se špína sloupe :-D Už ti k tomu moc nechybělo.

Ke lhaní, nepřijde mi lhaní jako nutnost. Každý občas zalže, milosrdná lež může být možná ku prospěchu, ale žít v nevědomosti bych nechtěl. A lhát denodenně není nic pro mě.

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. července 2015 v 16:29 | Reagovat

Když lžeš druhým, je to nejafn, ale budiž. Ale lhát i sama sobě, to je opravdu smutné...

13 Illumináti Illumináti | Web | 23. července 2015 v 16:59 | Reagovat

wow
                       such závislost
      much lhaní
                         so socialita

14 Nami Nami | Web | 23. července 2015 v 17:01 | Reagovat

Čeče přemejšlím a na žádnou lež ze který by se mi dělalo špatně jsem nepřišla a to lžu furt. Asi proto, že říkám lidem jen co chtěji slyšet, takže by mělo bejt zle jim, hm.
Gratuluju k úspěchu! Taky mi někdy dělá problém do tý sprchy dolízt. Což mi připomíná, že dneska tam fakt musim. (Jsi motivace, heh.)

15 Karkulka17 Karkulka17 | Web | 23. července 2015 v 18:40 | Reagovat

Přesně :-)

16 Majča Mishix Majča Mishix | E-mail | 23. července 2015 v 22:03 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím!!

17 Werangummi Werangummi | Web | 24. července 2015 v 10:15 | Reagovat

Lžu často, dost často, ale nepřišla jsem na žádnou, ze které by se mi vyloženě dělalo špatně. Nevím. Je pravda, že občas si vzpomenu na nějakou, při které protáčím oči, jak jsem jí vůbec mohla vypustit z úst. Občas mi taky dělá problém do té sprchy dolézt :D

18 Antia Antia | Web | 27. července 2015 v 11:09 | Reagovat

[11]: Většina lidí lže každej den a ani si to neuvědomuje.

[12]: To není smutný, ale hloupý.

[14]: Díky. :D

[15]:

[16]: Abych byla upřímná už si moc nepamatuju o čem ten článek byl, takže ok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.