Ať žijou rybí metafory!

14. června 2015 v 12:47 | Antia |  Zápisy
Mám nejbožejší košili na světě!

Chtěla bych vytvořit příběh. A tím nemyslím napsat knihu, která by svejma nekonvenčníma myšlenkama ovlivnila životy ostatních nebo nějaký skvělý fantasy, který by alespoň na chvíli vneslo klid do osamělejch lidskejch duší. (Což se oboje dá považovat za kurevsky velkej úspěch. A tleskám těm, kteří to dokázali. Hah.) Teď mám na mysli svůj příběh, svůj život. Chtěla bych poznat nový lidi, vyzkoušet nový věci. Udělat spoust všemožnejch chyb, bez kterejch se život neobejde. A naopak zažít spoustu nezapomenutelnejch okamžiků...
Ale něco ve mně mi to nedovolí. Nezvládnu to. Nejhorší na tom je, že nejsem v situaci plácající se ryby na suchu, která bez pomoci ostatních nemá šanci. Ne, já jsem ve vodě, ale nevím jak plavat. A i když mám všechno co potřebuju, pořád se potápím ke dnu. A s plaváním pro rybu je to stejný jako s žitím pro člověka. Základní instinkt, kterej vás nikdo jinej nemůže naučit. Možná mi chybí ploutve, možná je mám a nedokážu použít.
Ať je to jakkoliv. Jestli to brzo nevyřeším, chcípnu... Možná je problém v tom, že jsem sladkovodní ryba, která se snaží plout v oceánu. A nebo mi někdo dlouho nevyčistil akvárko. Hah.
Až teď mi došlo, že minulá "metafora" se taky týkala ryb. Netuším jak jsem k tomu došla. Ale tak znáte to, chcete něco napsat a nakonec skončíte jinde než jste plánovali.


Už jsem rozepsala dva články o budoucnosti, který jsem psala s vidinou, že budou obsahovat přinejmenším lehkej nádech optimismu. Nakonec s toho vznikly dvě extrémně nudný, (Ještě víc než obvykle. A jeden by řek, že to není možný.) roztahaný magořiny, se spoustou dalších témat. Třeba popis mejch "euforickejch stavů" nebo to, že jsem od úterka na práškách. No není to báječný? A třeba taky to, že jsem se (jenom trošičku) popálila na ruce a teď to vážně nehorázně svědí. (Slibuju, že o tom všem pokecáme někdy jindy, protože koho by můj nudnej život nezajímal.) Takže nakonec vám musím s politováním oznámit, že pozitivní článek o budoucnosti se odkládá na dobu neurčitou. (Teď je ta chvíle, kdy se máte rozbrečet a psychicky zhroutit. Berte to pozitivně (Myslím tyhle moje výplachy.), alespoň jsem vám teď dala nějakou slušnou výmluvu k vašemu bláznoství. Just kidding. Just kidding.)
Mám pro vás jedno moudro. Pečujte o svoje šílenství. A že každej nějaký máme. Nenechte ho zmizet. Ale nikdy mu nedovolte, aby vás ovládlo. Nemáte zač. Heh.

Co se školy týká. Možná že nakonec i prolezu. Teda jestli jsem totálně neprojela test ze zemáku a v pondělí si udělám referát na biologii a nechám se vyzkoušet z dějáku. A v prváku nebudu mít nejmenší šanci. Paráda. Ještě že jsem na gymplu, protože přijímačky na střední bych nedala. Jsem úplně vypatlaná. Nechci to tak flákat, ale můžu bejt vůbec ráda, že nepropadnu. Ono se učí dost blbě, když jste pořád unavený a nemůžete se soustředit. Výmluvy, výmluvy. Jsem blbá a vždycky budu. Je to můj osud. Heh. Ale pořád je tu ta možnost svést všechno na mizernej školní systém. Bohužel by to bylo i trochu realistický. Ale tak všechno má svoje mouchy. A známky jsou přednější než zdraví. Jo! Smát se a nebo brečet? Hah.

Vzhledem k tomu, že znovu nechci riskovat nekonečně dlouhý bláboly, tak to tady ukončím. Příště to vidím na článek typu ideální muž/žena, kterej jsem četla u jedný blogerky a teď už i u Jamese. A mě nejde o nic jinýho než mu udělat radost. Dobře, prostě to tak trochu chci napsat. Nesuďte mě. A napište to taky, ať je sranda.

A úplně nakonec bych vám chtěla popřát spoustu orgasmů. Protože moje prášky maj problém s vyvrcholením, jako jeden z nežádoucích účinků, a tak jsem si na vás vzpomněla. Stejně na tom nesejde. Moje sexuální vzrušení dosahuje asi takový vejšky jako vzrušení z čehokoli jinýho, žádný. Díky deprese... nebo co že to vlastně jsi. Což je vlastně dost smutný a mohlo by to závažně narušit můj psychickej vývoj a poznamenat budoucí život. Zase si dělám legraci. Akorát že tam chybí taková ta podstatná věc, vtipnost. Nevadí. Ono to ani vtipný bejt nemá.

Jo a ještě jsem si ohledně ryb na něco vzpomněla. Jo, vážně. Když jsem v úterý byla u psychiatričky, ptala se mě, jaký tři přání bych měla, kdybych chytla zlatou rybku. Chvilku jsem mlčela a přemejšlela nad tím. Nenarodit se. Ptala se jestli ještě něco. Zakroutila jsem hlavou. Vím, jak se pořád říká, že na otázky tohohle typu nemůžete odpovědět špatně, protože na ně neexistuje žádná "dobrá" nebo "špatná" odpověď. I tak si myslím, že v tomhle případě byla moje odpověď špatná. Uzdravit se nebo něco v tom smyslu, to by bylo správný. Ale to už by nebylo upřímný. A u psychologů a psychiatrů máte mluvit pravdu. Heh. I tak psycholožce neustále lžu. Ups. Po takový době s tímhle vším, si už prostě nejsem jistá, jestli chci aby mi bylo líp. Jestli mám sílu o to usilovat. Ale tak to je život. A já jsem moc velkej slaboch na to, abych se sním zvládla vypořádat. Ono je to dost těžký, když každej den bojujete s vlastní hlavou. Ale no tak, každej má nějaký problémy. Jenže to nic nemění na těch mejch. Heh.

Článek už jsem měla napsanej ze včerejška, ale ještě jsem chtěla přidat nějakou písničku, takže jsem hnedka neklikla na zveřejnit. No a vzhledem k tomu, že dneska na hlavní stránce naskočil titulek (Všichni už asi ví o čem mluvím. Heh.) "Tragická smrt blogerky" tak k tomu ještě něco připíšu. Ok? Ok. (To je jak z hvězdy nám nepřály.... Nečetla jsem to. Ale nakonec jsem se dívala na film. (Princezna se zrovna koukal, tak aby jsme to pak mohli "probrat". To už ale je pár měsíců zpátky. Názor si na to nějak nedělám a nějakou knížku od Greena si přečtu, až skončí tahle "velká mainstreamová vlna". I když se snažím, tak zrovna k tomuhle mám vážně averzi, právě díky tomu jak o tom všichni mluví a tak... Nedokážu si pomoct no. A taky nechápu tu "skvělou metaforu" z který byli všichni tak vedle: It's a metaphor, see: You put the killing thing right between your teeth, but you don't give it the power to do its killing. Kde že jako má bejt ta metafora? Možná na to nemám dostatečnou mozkovou kapacitu nebo tak něco. Kdo mi to vysvětlí? Radši zůstanu u svejch "sto let starejch", "morbidních", "úchylnejch", "nudnejch" a "vadnejch knížek. Jinak co se mainstreamu týká, většinou k němu takovou zášť (to asi vyloženě ne) nemám. Ať si každej dělá co chce. Žij a nech žít.Ale zase by to možná bylo trochu na dýl. Já vím, je strašně neslušný odbíhat i od tohohle tématu. Ups.)
Jako první nechápu, proč se vždycky píše tragická smrt, nešťastná událost a takový ty kecy, když se někdo zabije. I mean... To je snad jasný ne? Každá smrt je nešťastná, (A jo, klidně i sériovýho vraha malejch dětí. Ale u něj to tragická už nenapíšete. Hah.) protože je to konec života. (A nikdo z nás neví, co bude potom. A ať si říká kdejaká chytrá knížka co chce, nakonec všichni víme úplný hovno.) Takže to pak není třeba psát. Pochopila bych, kdyby to psal někdo z rodiny/někdo kdo danýho člověka znal. Měl by nějaký to citový pouto a takový ty věci. Pro něj by ta smrt opravdu tragická byla, a bylo by to pro něj něco víc než jen další ukončení něčího života. Většina lidí, kteří píšou takovýhle srdceryvný titulky ale ani neví jak ten člověk vypadá. A pro ně to kurva žádná tragická ztráta není. Až budou psát tyhle titulky o každým kdo zemře a denně se budou stresovat nad tím, kolik děcek v jinejch zemích zemře hlady. Prosím, pak ať projevujou ten svůj "soucit". Teď je to jen hloupej titulek. Titulek co vcucnul život.
Jasně, že nejsem ráda, že se ta blogerka zabila. Stejně jako nejsem ráda, že se válčí a umíraj obrovský masy lidí. Ale nakonec tohle nejsou věci, kvůli kterejm bych nemohla spát. Bylo to její rozhodnutí. Mělo výsedek. Nic víc. Pro ní skončilo to, v čem nedokázala pokračovat. A nakonec to byla její volba. (Tím ani nechci říkat jako že se mohla zachovat líp nebo tak něco. Myslím, že v životě občas platí to starý známý: vždy máte na výběr. Ale musíte k němu přičíst i jeden podstatnej dodatek: ne vždy máte možnosti. A je jedno, že by se spousta dalších lidí zachovala jinak... Šlo by jim to, protože každej člověk má ty možnosti rozdílný.)
Další věcí jsou ty komentáře pod článkem. (Celej jsem ho nečetla, přiznám se bez mučení. Heh. Jasně, mám bejt vážná. Ehm.) Zase si jenom říkám: Proč kurva? Proč? Lidi jsou sobecký i v takovejhle případech. Vždy a všude. Hah. Přinejmenším většina z nich. Lidi jsou divný. Vsadím se, že kdyby se nezabila, nikdo by jí tam jak je výjimečná a skvěle píše nenapsal. (Nevím, třeba je, to jí neberu. Ale nakonec, výjimečnej je každej.) Nechápu, proč maj potřebu to tam psát. Ničemu to nepomůže. Nic to nezmění. A jestli jim to jako má pomoct "vyrovnat se s její smrtí". Vždyť jí neznali. A kvůli mrtvejm lidem, o kterejch se pořád kecá ve zprávách, taky nebrečí. Stejně jako komentáře typu: To je moc smutný. Dobře, to víme. Ještě něco? Pak jsou tam ještě komentáře (Opět se přiznávám, že jsem je nečetla všechny. Je to nuda. Třeba ze mě mluví prášky. Nah, nejspíš ne.) typu, proč si neřekla o pomoc... Jo no, protože není nic lehčího, že jo. Ne fakt, když už tam projevujou tolik tý svý "empatie", tak na tohle nepřijdou?
Lidi a jejich postavení ke smrti je vadný. Něco jim vadí, něco ne. Nedivila bych se, kdyby většina z nich chtěla mít tu možnost rozhodovat o tom kdo chcípne a kdo ne. (A teď nemyslí z nějakejch politickejch důvodů, ale jenom proto, že to byli dobrý nebo špatný lidi. Heh.) Buď jsme všichni špatný, nebo jsme všichni dobrý... Všichni kombinací obojího. A říkat, že někdo víc nebo míň... Proč? To nic nemění.
To bylo delší než jsem chtěla. Ups.
A ještě taková poznámka nakonec. Mluvit k mrtvejm je divný, lidi. Hah. I don't know, lidem asi nikdy rozumět nebudu. A to jsem si myslela, že už mi to celkem jde. Heh.

Je to hrozný. I víkendy jsou pro mě jenom další dny, který se snažím přežít. S co nejmenším množstvím škod. Heh.

A vzhledem k tomu, že se nemůžu rozhodnout, jakou sem dát písničku, ukážu vám poklad. Ten chlap je geniální. Rozhodně. Snad umíte anglicky. (Rozumím tomu i já.) Poslechněte si třeba taky OCD, díky ní je známej.

A fakt sorry za tohle všechno. (Nemám to slovo ráda. Je divný. Všechno je divný. Jsem unavená.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. června 2015 v 15:43 | Reagovat

Jsme mrtví kapři. :D

2 May May | Web | 14. června 2015 v 19:41 | Reagovat

Ach. Ty jsi milá.
(lidi měli záchvat empatie páč ta holka za ty problémy jakoby nemohla. No, nemohla. Kdyby napsala že se chce zabít protože se cítí beznadějně a neví proč a že jí opustil její úžasný blonďatý přítel a zkrátka nevidí nadále smysl v žití které se musí obejít bez Krůty Kobainové, lidi by jí v těch komentářích fakovali ještě teď.)
Nice shirt, dude.

3 Wye Wye | Web | 14. června 2015 v 20:20 | Reagovat

To přirovnání k rybám je skvělý.

Nad tím článkem jsem taky dost přemejšlela, jak o tom ještě psal Standa na Srdce. Moc to nechápu. Samotnej článek jsem rozečetla, ale když jsem viděla, jak je dlouhej, zase jsem ho zavřela, s tím, že se mi to číst nechce. Asi to je hnusný, ale prostě - denně umře (a zabije se) tolik lidí, lidí, který neznám a prostě... proč by me měla z toho množství jedna zajímat? Protože napsala článek na blog? Asi to zní hnusně, jak by ani nemělo, ale no... snad to pochopíš.

Mimochodem, můžu se zeptat, co na tom "It's a metaphor, see: You put the killing thing right between your teeth, but you don't give it the power to do its killing." nechápeš? Jakože nic ve zlym bo tak, jen bych to taky ráda viděla víc z toho tvýho pohledu, chápeš... :D

4 Ang Ang | Web | 15. června 2015 v 18:13 | Reagovat

Líbí se mi tvůj přístup ke smrti tý slečny. Fakt.

Když jsu byla před půl rokem a něco u psychiatričky, taky se ptala, co bych chtěla, kdyby se objevila zlatá rybka. A narozdíl od tebe, já jsem vůbec neodpověděla, protože mě napadaly jen věci jako "nenarodit se" "umřít" a "přestat existovat" a tak jsem se jen rozbrečela. Tehee. Ještě lepší odpověď, není-liž? :D

[3]: Ty hele, já na tom třeba nechápu, kde je ta metafora. Jakože, věta je to fajn, hra se slovy taky v pohodě, ale metafora má být připodobnění na základě vnější podobnosti. To by mě zajímalo, co dalšího si strká do huby, aniž by ho to zabilo. Nebo co vypadá jako cigareta. A k čemu to sakra přirovnává, když už to má bejt metafora. (Hovno metafora. Oxymorón. Nebo protiklad. Ale metafora kriste pane ne.)
(promiň promiň jen mě to s tou metaforou trochu vytáčí ^^)

5 (skořicová) Raven (skořicová) Raven | Web | 15. června 2015 v 22:23 | Reagovat

Díkybohu se mě moji psychiatři na tři přání od zlaté rybky nikdy neptali. Ale tak, ono se stačilo zeptat "proč jsi smutná" a už jsem začala brečet. Tolik k mé vyrovnanosti. :D

Jinak ke smrti té slečny, Standův postoj mě docela nasral. A všech těch pitomců v komentářích taky. (měla jsem dlouhou noc, tak jsem si většinu početla). V konečným důsledku mi bylo tý holčiny docela líto, ale nejen proto, jaký sračky se jí děly, ale proto, že teprve až potom, co se rozhodla to skončit, měli najednou všichni plnou držku nápadů, jak se vyrovnávat s traumaty, kde si říct o pomoc atd... jako srsly, ty rady ji teď k něčemu fakt jsou, žejo...

6 Griptape Griptape | Web | 16. června 2015 v 17:04 | Reagovat

Pokud chceš opravdu napsat dobrý článek, začni tím, že text zarovnáš do bloku. Přeju hezký den.

7 May May | Web | 17. června 2015 v 6:26 | Reagovat

[6]: Vzkaz od holky, která dává na svůj blog poníky.. cool stuff, nesoudnost lvl -987458461.

8 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 17. června 2015 v 7:03 | Reagovat

So sad. Ne počkat, mě to fakt nezajímá. (A teď to tvý - ups!) Jak jsi napsala, ona se rozhodla zabít a vytvářením teorií ji nepřivedem zpět. Byla dospělá. Mohla vyhledat pomoc.
K té metafoře od Greena (ne, nečetla jsem to, mainstream je zlo) metaforická je ta zbraň. Buď si dáš do pusy hlaveň, stiskneš spoušť a jsi mrtvá. Nebo si dáš do pusy cigáro, které nezapálíš. Takže máš v puse hlaveň a smrt zatraceně blízko.
Je to sice zajímavý, ale ne až tak hluboký abych se tím zabývala...

9 Antia Antia | Web | 17. června 2015 v 15:44 | Reagovat

[6]: Dík za radu, k srdci si jí nevezmu.

[8]: Dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.