Skoro aktuální

17. května 2015 v 13:14 | Antia |  Zápisy
Text ze včerejška.

Ehm... No... Takže... To byl ten nejoriginálnější úvod na světě no. Neumím psát, nikdy jsem neuměla, jenom se snažím trochu ulevit svýmu postiženýmu mozku, takže tak.

Osmýho června, nebo alespoň myslím že osmýho, jdu k psychiatričce. Chtěj mě dát na prášky a to neříkám ani polovinu svejch (dejme tomu že) problémů. Jéj! Já vám nevím, celou dobu jsem si přála, aby mi někdo pomohl a předepsal prášky, aby můj mozek alespoň trochu fungoval, ale teď se mi ta představa celkem hnusí. Navíc když vezmu v úvahu, že jestli je brát začnu, tak se mnou pak ještě (přinejmenším) pár let budou... Doping abych ráno vstala z postele a vypadala šťastně. Asi je brát nebudu.


V pondělí jsem byla s rodiči u psycholožky. Nic zajímavýho. Lžu, usmívám se, jakž takž komunikuju a říkám, že mi je líp. Mělo by mi bejt, už jsem s tim všechny otravovala dost.
Měli jsme nakreslit čáru a tam dát datum kdy "to" (=moje kompletní zmagoření) začalo. Listopad 2012... Rodiče si toho poprvé všimli až v létě 2013. (Ono když vaše dítě nevyleze celý prázdniny z pokoje, tak to asi něco znamená. Heh. Trochu to podcenili. Ale nevyčítám jim to nebo tak něco. Dost pochybuju o tom, že někdo vůbec pomyslí na to, že by jeho dítě mohlo bejt psychicky v hajzlu. Ale bolet břicho vás může.)
Přijde mi to celkem smutný, když vezmu v úvahu, že jsem se jenom jako malý dvanáctiletý dítě cítila takhle. (Pořád jsem dítě. Zemřu jako dítě.) Ale nejspíš jsem už v tý době byla mizernej člověk. Je mi docela líto lidí, který něco podobnýho zažívaj. Bejt psychicky v prdeli je na nic. Ale hádám, že to je v určitý fázi života každej. A lítost nic nezmění.

Rozhodla jsem se, že to o prázdninách skončím. Vzdávám to. Stejně na tom nesejde. Teď ještě rozhodnout se jak, aby to vyhovovalo všem mejm částem, hlasům. Napoprvý to byly prášky, ale ty jsou dost nespolehlivý a nevím jestli se dostanu k dostatečnýmu množství. Aneb nesedejte si před zrcadlo a hlasitě nemluvte se sebou a hlasy ve vaší hlavě. Dojdete akorát tak k ještě většímu odosobnění a konečně se rozhoupáte se někam pohnout-zabít.

Od středy jsem doma. Byla jsem nemocná. Nejspíš. A hlavně jsem zase měla horší fázi horší fáze. A nebo, buďme k sobě upřímní, jsem prostě neschopná. Nic důležitýho jsem ve škole nezameškala a i kdyby, tak by mi to stejně nejspíš bylo úplně jedno.

Včera jsem se vykoupala (Dobře já!) a večer hlídala nejmladšiho bráchu, kterýho jsem potom ještě ukládala. Když jsem ho dokoupala, tak mě pozvracel. Chudák. Zkoušim bejt empatická. Šlo to v pohodě, řekla jsem mu, že se nic neděje a pak jsme si v klidu přečetli pohádku. Musím říct, že na to, že malý děti nemám zrovna v lásce mi to s ním jde. Teda v rámci mých možností. Vím, že je to celkem uhozený, ale až ve chvíli kdy jsem si musela svlíknout pozvracený kalhoty a s úsměvem bráchu znova utřít a namazat, mi došlo proč si vlastně lidi děti pořizujou. Taková ta čistá láska k nevinnýmu světem nezničenýmu dítěti je fakt kouzelná.

Pak jsem si oblíkla náhradní kalhoty a čistý triko a kolem jedenáctý šla ven se psem. (Kolik máte párů kalhot? Já tři. Všechny černý. Jedny větší a krátký, druhý velký a pak jedny který mi sedí tak akorát. Bez týhle informace by váš život nebyl kompletní, je mi to úplně jasný.) Bylo hezky, svítily hvězdy, teplo a tma. Do lesíka bych ale trefila i poslepu, takže těch pár záchytnejch bodů v podobě plotů, stromů nebo díry stačí. V uších jsem měla puštěnej seznam rockovejch skladeb a bylo mi celkem fajn. Což znamená, že jsem se točila dokola, chodila pozadu, jednou rukou "hrála na neviditelnej klavír", roztahovala ruce a představovala si že lítám, zhluboka dejchala a čuměla na hvězdy místo na cestu. Zrovna hrál Black dog od Led Zeppelin, když jsem si všimla, že se v chatce z vedlejší zahrady svítí. Jestli mě viděli, museli si myslet, že jsem magor a nebo nalitá. Ale tak who cares. Bojím se lidí a toho co si o mě myslí, ale tmu beru jako neviditelnej štít. (Moje logika je vážně úžasná.) Pak jsem ještě na chvíli zašla do lesíka a znova čuměla na oblohu, ale nebyla jsem tam moc dlouho, protože tam nejspíš někdo byl, pravděpodobně nějaký děcka hulili nebo pili nebo šukali nebo tak něco (nemám tušení jak se lidi baví), a tak jsem je nechtěla rušit.

Taky jsem se rozhodla, že přestanu otravovat život Princezně. Osm dní jsme si nepsali. Já mu nepíšu a on nepíše mně. (Nejspíš proto, že si přečet text v mým jiným "blogu" o tom, že se mu pokusím vyhýbat.) Je to tak lepší. Pro mě ne, ale pro něj určitě. Jsem teď až moc nestabilní na to, abych ho mohla obtěžovat.

Až přesunu fotky z mobilu do počítače, tak sem nějaký hodim.


Je to skvělá písnička. Jinak Zeppeliny neposlouchám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. května 2015 v 15:51 | Reagovat

Celá v černém s černým psem, to je už moc na mě!

2 Wye Wye | Web | 17. května 2015 v 16:21 | Reagovat

Kalhoty mám čtvery, myslim. Nosim jen dvoje, so. Džíny, šedý a tmavě modrý. Chtěla bych černý.

3 May May | Web | 17. května 2015 v 19:10 | Reagovat

[2]: Páni, tahle informace musela kompletně překopat její touhu spáchat sebevraždu ty vole!

Hele, vyser se na to. Ani nedovedu spočítat kolik lidí kolem mě se chtělo voddělat, časem člověk zjistí že ti co o tom mluvěj ve skutečnosti potřebujou pozornost, a ne smrt. Don´t give in, dude.

4 Jamie Jackson Jamie Jackson | Web | 17. května 2015 v 19:45 | Reagovat

you can do this, my friend.

5 ptacipera ptacipera | 17. května 2015 v 21:53 | Reagovat

vždyt zeppelini jsou nejky
na jedný písničce to vždycky jen začíná ;)
https://www.youtube.com/watch?v=UWxdGJR_foY tohle tě rozveselí, uvidíš :*

6 Slečna bez tváře Slečna bez tváře | Web | 18. května 2015 v 16:50 | Reagovat

Hele, ráda bych ti sem napsala nějaký optimistický bláboly, ale já sama to nesnáším.
Prášky neber, vymyjou ti mozek. Zkus začít hrát tenis. (Absolutně nevím, proč mě to napadlo, ale zní to cool. Zkus to. Sportem ke zdraví, ne?)
Tma je taky takovej můj neviditelný štít.
Kurva, záleží snad na tom, co je pro něho lepší? Ne. Pokud ho potřebuješ, tak se ho drž.

7 A W E L L E S A W E L L E S | Web | 21. května 2015 v 19:45 | Reagovat

s těma práškama je to na uváženou no.. Nemyslím si, že je to dobré. Mění to tvoje myšlení a chování. Byť jen trochu. Možná by se ti ulevilo, kdybys jim svěřila všechny tvé problémy.. Led Zeppelin jsou skvělí. :) tu písničku znám, je fajn. Doufám, že najdeš světlou stránku svého života a budeš nad ním přemýšlet jinak. Hodně štěstí. :)

8 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 23. května 2015 v 13:36 | Reagovat

Děkuji

9 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 23. května 2015 v 23:28 | Reagovat

Aha, takže po letošním létě naši seznají, že jsem narušená?! Já už k psycholožce nechodím, nelíbily se mi její názory, tak jsem s tím radši sekla...

10 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 24. května 2015 v 17:24 | Reagovat

High five, psychouši!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.