Podstatné informace, které potřebujete pro život.

6. května 2015 v 18:35 | Antia |  Zápisy
Tak to je přesně to, čeho se ode mě nikdy nedočkáte.

Takže na tělák jsem šli nakonec ven. Skvělý. Bylo to v pohodě, ale asi jsem si natáhla stehení sval nebo tak a kurevsky to bolí. Takže jsem se rozhodla dneska tu půlhodinku cardia vynechat, každopádně 20min (ukřižujte mě) pop pilates ne... A taky jsem se pokoušela o stoj na hlavě, ale no... řekněme, že to bude ještě hodně dlouho trvat. A dělat most když vás bolí stehení sval je blbej nápad. Rozbila jsem si hubu. Asi budu mít modřinu. Ó můj bože, no to snad ne! Doufám, že to do zejtra přestane a já si budu moct v klidu zacvičit. (Je uhozený, že něco takovýho vypouštím z pusy zrovna já. Hah.) A jestli ne, tak jsem pro amputaci.


Stále jsem nenapsala sloh na češtinu. Je půl desátý, pudu se psem a pak spát. Když spím hodně, jsem strašně nevyspalá. Normálně funguju tak na 5hodinách spánku, ale teď se mi neche bejt vzhůru. Nebaví mě to. A navíc spánek je taková luxusní smrt. Možná to napíšu ráno, nebo v buse, a nebo taky ne...

Byla jsem sama na obědě! Kamarádka a část naší třídy odjela na výměnej pobyt do Francie, takže jsem vlastně sama... Já, i když se učím francouzštinu, jsem nejela. Vzhledem k tomu jak bejvam psychicky nevyrovnaná a bojím se lidí by to prostě nebylo dobrý. Na mě je to úspěch, ale šla jsem jenom proto, abych měla nějakou energii na tělák, pak už se tam zase nějakou dobu neukážu. Jestli teď chtěl někdo napsat, že je dobře, že se mi daří, tak to teda ne. Ani náhodou. Jak taky jinak, že jo. Celou dobu jsem se tam třásla nemohla se ani pořádně najíst, takže jsem většinu oběda stejně nesnědla. No a potom jsem měla záchvat úzkosti/panickej záchvat. (Pořád pořádně nechápu ten rozdíl.) Třes, pláč, neschopnost se nadechnout, silná úzkost... Doufám, že to neznáte. Je to dost na nic. Ale už to umím celkem slušně zvládat, když je to lehčí, tak se do desti až patnácti minut uklidním. Dobře já... Jo no, neskutečně...

Jo a taky tu mám poznámku z mobilu z dnešního dne.
Sedím na záchodech a jím svačinu, kterou jsem se po dlouhé době rozhodla vzít do školy. Musím říct, že docházím k určitýmu smíření... klidu. Cítím se prázdně, uvězněně, uchycená v místech na kterých nechci být, ale je mi to jedno. Ne, není mi to lhostejný, ale i přes to mi na tom nezáleží. Možná že tohle je ten druh svobody o kterej všichni tak usilují. (Pokud teda nezapomněli, že něco takovýho existuje.)
I tak se cítím mizerně. Nejhorší vězení je to, které si postavíte sami.

A Princezna mi napsal, z čehož jsem měla radost. (Tak jako vždycky když napíše.) A potkal mě ve skříňkách, takže mi moh konečně dát plakát, kterej jsem dlouho chtěla. Chtěl mi ho dát už o hodně dřív, ale když jsme se měli sejít o velký přestávce před automatem, bylo tam moc lidí a já radši zdrhla. Ale občas si dokážu jít sama nakoupit. Hah.

No a to je pro dnešek asi tak všechno... Ne, tak ještě jedna důležitá informace. Přišli mi moje první trička s kapelama. 3. Konečně mám trika s krátkým rukávem.

Jo a ještě úplně to nejdůležitější. Dneska po škole se mnou jela busem strašně krásná holka. Nízká, štíhlá, krátký hnědý vlasy, horní černý oční linky, myslím, že hnědý oči, bezchybná světla pleť, malej nos, roztomilej obličej, na hlavě černý sluneční brýle s duhovejma hvězdičkama, bílá košile s drobnejma zelenejma proužkama, přes to zelená bunda se vzorem tropickýho ovoce, kalhoty zase v jiným odstínu zelený, hnědý tenisky, černá plátěná taška s bílým nápisem Hele taška. Bože, to byla holka. Vypadala úžasně i s těma kapičkama potu, co měla z toho pařáku za krkem. (Ne že bych jí nějak sledovala nebo tak, ale stála hned přede mnou. :D) Zajímalo by mě, jakej asi má příběh, kam jela, jaká je, jak se má...

Taky cítíte takový to vnitřní uspokojení, když narazíte na člověka, kterej vypadá jako by vypad z jinýho světa?

21:45
4. května (Protože proč publikovat články hned, že jo.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jamie Jackson Jamie Jackson | Web | 11. května 2015 v 13:33 | Reagovat

znám. dobře znám.

jaký kapely?

2 Slečna bez tváře Slečna bez tváře | Web | 14. května 2015 v 18:20 | Reagovat

Tyvole, já jsem teď nemocná a fakticky se těším, až se mi udělá líp a já si taky budu moct pořádně zacvičit (whats wrong with me..)
proč jíš na záchodech?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.