Těší mě, asi.

27. dubna 2015 v 16:58 | Antia |  Zápisy
Proč se představovat, když nevím kdo jsem. Až mě najdete, dejte vědět a pošlete zpátky.


Koupila jsem si 10 fix, 12 pastelek a linkovanou trhačku velikosti A6, protože se mi nechtělo chvátat na autobus i přes to, že bych ho v klidu stihla jenom kdybych lehce přidala do kroku. Nerada se omezuju časem a nerada chodím pozdě, ale už je to dlouho, co jsem naposledy někam chvátala, co mě někde chtěli nebo já chtěla být někde. Navíc jsem si do papírnictví chtěla už nějakej ten čas zajít a k tomu je jen pár metrů od busáku. Dost často dělám věci který nechci, vlastně skoro pořád. Vstávám z postele, například. Mluvím s lidma. Dělám, že mi záleží na věcech nad kterejma bych se nepozastavila ani ve čtyři v noci/nad ránem, jde o to jak to berete. A naopak neříkám téměř nic o věcech, který mi přijdou zajímavý. Tak cos dělala o víkendu? Byla nakupovat, co ty? Dočetla Bukowskiho, tu knížku, jak jsem ti o ní říkala, ale tebe to stejně nezajimá. To ne no. A co sis teda koupila? Jedinej člověk s kterým prohodím víc než pár vět a jsou zrovna takovýhle... Vlastně mi to vyhovuje. O všech věcech, co se mi dějou v hlavě mluvím zase s někým úplně jiným. Nevím, jestli to takhle nemůže vyznít že si stěžuju nebo tak něco, protože to ne, jsem hodně spokojenej člověk, alespoň pokud to berete racionálně. Nic mi nechybí. Akorát jsem v depresi, bezdůvodně, ale chtěj mi dát antidepresiva, takže brzo budu zase v pohodě. Jasně, takhle to nefunguje. Musíte si ještě odsedět pár psychoterapií, v mým případě s rodičema(prej víc mluvím) a po čase vás za normální prohlásí. Ale takhle to nefunguje taky, teda alespoň v mým případě ne. Mám tendence předstírat, že mi je líp, nebaví mě bejt přítěž. Je to ubohý. Všechno je ubohý. Hah. Vlastně ani pořádně nevím, jestli chci aby mi bylo líp, jestli se chci snažit. A tak se snažím se snažit. A právě proto jsem šla do papírnictví a koupila si 10 fix, 12 pastelek a linkovanou trhačku velikosti A6. Neumím kreslit, jsem bez talentu, nejsem nic. Když se cítím blbě, píšu nesmyslný básničky, veršovaný, jo, jen se klidně zasmějte. Dobře, lžu... Nesnažím se snažit se, jen to říkám. Kdybych o něco takového opravdu usilovala, přinejmenším bych vyhodila žiletky a zase si nezačala nahrazovat řezání nízkým příjmem kilokalorií. Mimochodem už jsem 12 dní čistá, dobře já, hah. Stejně na tom nesejde. Řežu se už dlouho, víc jak dva roky (v poměru k mýmu věku to je slušná doba, navíc když přihlídnete k mojí chatrný paměti), není to tak, že by mi to nějak extra vyhovovalo, ale tak něco dělat musíte. A v koupi cigaret mi brání můj úžasnej strach z lidí. Pak tu ještě máme alkohol, ale tím jsem naprosto netknutá a k tomu aby měl nějakej účinek bych se musela pořádně ožrat a svojí sebekontrolou jsi nejsem moc jistá a tak nějak celkově mi to přijde, alespoň co se mně týká, zbytečný. Takže tak no. Nepořezala jsem se jen z čistě praktickýho hlediska, kvůli těláku a riskování prostěradla od krve, naposledy, co jsem řízla o trochu hlouběji to teklo celou noc, jedna zkurvená ranka a všechno v prdeli. A zkrvavený prostěradlo prostě neokecáte. Právě proto byli moje poslední tři pořezání jenom povrchový a řekněme, že to mě až tak neuspokojuje. Teda ne, že by na řezání bylo něco dobrýho, ale alespoň to na chvíli není tak špatný a to prostě stačí, musí to stačit. Moje maximum je čtrnáct dní, po dvouch týdnech už nemyslím na nic jinýho. A moje úplné maximmu, když jsem měla fázi, že bych hlasy přece jen mohla překonat, jsem vydržela bez řezání asi půl roku, ale to už je vážně hodně dávno. Nevyhraju, nedaj se porazit a nebo možná daj, ale já už nemám moc síly na to to zkoušet a tak je nechávám v klidu parazitovat na mým prohnilým mozku a čekám kdy to je nebo mě přestane bavit. Měla bych se rozhodnout co dál. Jestli definitivně skončit a nebo pak začít. Ale rozhodování mi nejde. Možná až... Nevím... Až se něco stane. V životě by jste neměli na něco takovýho čekat, ale jak se říká, lepší než nepromyšlená sebevražda, ono se to teda neříká, ale tak, to je jedno. Jestli jste to někdo dočetli až jsem, vážně se blížíte ke kritický hranici šílenství, pokud už za ní dávno nejste, a jestli se vám chce udělat dobrej skutek a cejtit se jako lepší člověk/jste prostě jenom milý a nebo máte úplně jinej důvod, dejte mi prosím tip na nějakou zajímavou knížku, film nebo kapelu. Díky a... Nic, nevím co dodat. Možná tak, že se vážně necítím až tak hrozně jako před rokem a půl a dost mě to děsí. Necítím nic pozitivního, ale prázdno se jednou za čas vyplňuje. Nevím co s tím.

A proč sem nedat nějakou tu klišovitou písničku, jenom protože můžu. Je fajn, rock a metal jsou fajn.
Poslední dobou jí poslouchám, když jsem v noci v lese.
Jestli se hledáte, jděte v noci ven, šahejte na stromy, čumte na hvězdy, motejte se dokola, sedněte si na zem a prostě jenom dejchejte, protože i kdyby náhodou život vážně neměl žádnej smysl, tak tohle za to stojí.

Je mi patnáct (na věku přece nezáleží), nic víc ode mě nečekejte. Očekávání jsou na nic. Zabily spoustu mrtvých.

A odstavce mi nic moc neříkaj. Evidentně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 27. dubna 2015 v 17:07 | Reagovat

Já se v tom nevyznám, nikdy jsem se neřezala, ale jak to vypadá, nějak se to u tebe zlepšuje, ne?

Moc se mi líbí tvůj blogový kabátek.

2 sw sw | Web | 27. dubna 2015 v 17:20 | Reagovat

(Doufám, že to, co teď napíšu  nebude vyloženo blbě.)
Přečetla jsem nesčetně blogů, jejichž autoři byli nějak... jak to říct slušně? ...prostě narušení. Psychické problémy, řezání, ppp, těžký život, každý měl svoje. Všichni tito lidé nenáviděli okolí a ještě víc sebe. A přesto, v tom, co psali nebo skládali, bylo nějaké poslání. Řekli toho tisíckrát víc než ti přesluníčkovaní optimisti. A to je taky důvod, proč jsem jejich život vždycky považovala za hodnotnější. Důvod, proč tohle jsou přesně ti lidé, jejichž život stojí za poznání. Důvod, proč číst jejich blog. Důvod, proč číst ten tvůj.

3 Antia Antia | Web | 29. dubna 2015 v 23:23 | Reagovat

[1]: Všichni si myslí, že se to zlepšuje. Já si nemyslím nic. Těžko říct.

[2]: Tak mezi ně já nepatřím. Jsem strašně nudnej člověk. Optimisty obdivuju a taky jimi pohrdám no.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.